Komiksariát
Příběhy obyčejných grázlů Ondřej Nezbeda
Jestli má noc nějakou barvu, tak vypadá takhle, napadlo mě. Prohlížel jsem si temně indigové obrazy — svým provedením to opravdu byly spíš obrazy než ilustrace —, na nichž se odehrávaly scény z nočních ulic nějakého italského města. V jedné z nich pořvávala banda výrostků před domem muže z ochranky. Vyšiloval z nich. Scházeli se tu každý večer. Jejich uřvané hlasy se mu v setmělém pokoji zhmotňovaly jako uječené opičí
hlavy s vyceněnými zuby. Autor záběr režíroval jako pohled z ptačí perspektivy, přes parapet, na kterém měl sekuriťák položenou pistoli, a shlížel na tu tlupu dolů. Na další stránce vyběhl ze dveří se vzteklým výrazem v očích a s pistolí v ruce. Jeden ze sotva dospělých chlapců — přezdívalo se mu Tvář, měl ji po nějaké nemoci zkřivenou — se mu však postavil a zmlátil ho. Protože byl v podmínce, skončil nakonec v kriminálu.
↑ Z knihy Esterno notte
Gipi — Esterno notte, četl jsem na přebalu. Jak by se to asi překládalo? Vnější noc? Venkovní noc? Zaujala mě zvláštní technika, jakou italský autor svůj komiks namaloval. Nebyla to tuš, ani akvarel, ani tempera, které jsou v komiksu nejobvyklejší. Teprve při bližším pohledu mi došlo, že to nejspíš bude
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261702