99
F. M . D O S TO J E V S K I J
•
z l o č in a t r est
val, že to skutečně ústřední bod je a že nyní, právě nyní, se musí s tím ústředním bodem vyrovnat – a že to je dokonce poprvé po těch dvou měsících. „Vykašlat se na to na všechno!“ rozhodl náhle v záchvatu zběsilé zlosti. „Pěkně, moc pěkně začal ten nový život, vykašlat se i na něj! Jak je to pitomé, bože můj! Co lží a podlostí jsem už dnes napáchal! Jak odporně jsem prve podlízal a podkuřoval tomu hnusnému Iljovi Petroviči! Ale co, to je také nesmysl! Vykašlu se na ně na všechny, i na to, že jsem podlízal a podkuřoval! To není to! To není to…!“ Vtom se zastavil. To ho nová, naprosto nečekaná, a přitom docela prostá otázka naráz úplně vyšinula a ohromila. „Jestli to všecko bylo skutečně provedeno promyšleně, a ne idiotsky, jestli jsi měl opravdu jasný a pevný cíl, jak to že jsi doposud ani nenahlédl do měšce a nevíš, kolik jsi získal, kvůli čemu jsi podstoupil celou tu trýzeň a promyšleně se rozhodl k tak podlému, odpornému a nízkému činu? A vždyť jsi chtěl ten měšec před chvílí hodit do vody a s ním všechny věci, na které ses také ani nepodíval… Jak si to představuješ?“ Ano, bylo to tak, přesně tak. Věděl ostatně dříve, že ta otázka pro něho není vůbec nová; a když se v noci rozhodl, že to hodí do vody, rozhodl se bez nejmenšího váhání a bez námitek, jako kdyby to právě tak muselo být a nijak jinak to nešlo… Ano, to všecko věděl, to všecko si uvědomoval a div se tak nerozhodl už včera, už v té chvíli, kdy se skláněl nad truhlou a vybíral z ní pouzdra… Ano, už tehdy! „To je všecko tím, že jsem tolik nemocný,“ usoudil konečně nevesele. „Sám sebe rozvracím a trápím, sám nevím, co dělám… Už včera i předevčírem, celou tu dobu jsem se trápil… Až se uzdravím…, tak už se nebudu trápit… Ale co když se už vůbec neuzdravím! Bože! Mám už toho všeho po krk!“ Šel a už se nezastavoval. Úžasně dychtil po nějakém rozptýlení, ale nevěděl, co počít, co podniknout. Stále, od minuty k minutě silněji ho přemáhal nový a nezapuditelný pocit. Byl to zvláštní, nesmírný a téměř fyzický odpor ke všemu, co míjel a co ho obklopovalo, pocit tvrdošíjný, nenávistný a záštiplný. Všichni chodci mu byli odporní, měli odporné tváře, chůzi i pohyby. Snad by byl někoho poplival nebo pokousal, kdyby ho byl někdo oslovil…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261655