98
F. M . D O S TO J E V S K I J
•
z l o č in a t r est
dobně) a nad žlabem na ohradě byl křídou napsán obvyklý tuze inteligentní nápis: „Sdržování na tomto mýstě se zapovýdá.“ Bylo to tam tedy příhodné už proto, že nemohl vzbudit žádné podezření, když tam zašel a postával. „Tady to tak všecko hodit na hromadu a odejít!“ Ještě jednou se rozhlédl a už i vstrčil ruku do kapsy, ale vtom zpozoroval těsně u vnější zdi, mezi vraty a žlabem, kde bylo sotva metr prostoru, velký neotesaný kámen, asi tak čtvrt metráku těžký, přiléhající přímo na zeď do ulice. Za touto zdí byla ulice, chodník, bylo slyšet přecházení chodců, kterých bylo v těch místech vždy nemálo. Za vraty ho však nikdo nemohl spatřit, ledaže by někdo vešel z ulice, což se ostatně mohlo stát velmi snadno, a proto bylo nanejvýš nutné, aby si pospíšil. Sehnul se ke kameni, pevně oběma rukama vzal za jeho vršek, napjal všecku sílu a kámen převrátil. Pod kamenem byla nevelká prohlubeň a do té ihned začal vyhazovat obsah kapes. Měšec se dostal až navrch, ale v prohlubni bylo přesto ještě dost místa. Pak znova vzal za kámen a jediným pohybem ho překlopil zpátky, takže zapadl přesně do své dřívější polohy, snad se zdál jen nepatrně nadzdvižený. Ale Raskolnikov odhrábl trošku hlíny a přišlápl okraje nohou. Nebylo nic znát. Pak vyšel ze dvora a zamířil k náměstí. Na chvíli ho opět naplnila prudká, téměř nesnesitelná radost, stejně jako předtím na policii. „Stopy zahlazeny! A koho, koho jen by mohlo napadnout, aby hledal pod tím kamenem? Leží tam možná už od stavby domu a stejně dlouho tam ještě bude ležet. A i kdyby se to našlo. Kdo by podezříval mne? Všechno vyřízeno! Žádné důkazy!“ zasmál se. Ano, později se rozpomínal, že se nervózně, chichotavě, tiše a dlouze rozesmál a že se smál celou dobu, co šel přes náměstí. Ale když přišel na K-ský bulvár, kde předevčírem potkal onu dívku, náhle ho smích přešel. Hlavou mu začaly táhnout jiné myšlenky. A k tomu ještě měl pocit, že jen s hrozným odporem projde kolem té lavičky, na níž tehdy, když dívka odešla, seděl a přemýšlel, a že bude dále hrozně trapné setkat se opět s tím kníratým, jemuž tehdy dal dvacetikopějku. „Čert ho vem!“ Šel a roztržitě, nasupeně se rozhlížel. Všechny jeho myšlenky se teď točily kolem jakéhosi ústředního bodu – a dobře si uvědomo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261655