Chviličku jsme ji pozorovali a pak se Oskar otočil ke mně. Nevrátil se k tomu, co jsme dělali předtím, to samozřejmě ne. Ale ani se nesnažil mě rychle zahnat z verandy. Zamračila jsem se. „Bývalá manželka?“ „Bývalá,“ potvrdil. „Ví o tom?“ Bezstarostně pokrčil rameny. „Ráda mi v neděli občas přinese dušené maso.“ Slyšela jsem, jak Missy pokládá hrnce na kuchyňskou desku, znělo to, jako by spadly z třímetrové výšky. Pane na nebi. Nejvyšší čas odejít. „Dobře, budu se muset rozloučit,“ podívala jsem se na jeho hodinky. „Páni, taky jsem si neuvědomila, jak ten čas letí; chtěla jsem dnes chytit poslední vlak do města. Musím být zítra ráno v práci, víš…“ Mé rozloučení přerušil vášnivý, žhavý, spalující polibek. Když mě jeho rty pustily, pokračovala jsem. „Takže… jo. Ahoj.“ Odešla jsem tak elegantně, jak jen jsem byla schopná. Na cestu přes dvorek jsem si znovu obula jeho boty. Chvíli předtím složil mé zablácené oblečení a spořádaně je položil na židli před stodolou, takže jsem je mohla rychle popadnout. Nervózně jsem si je natáhla, aby mi konečně přestal vykukovat zadek, a zašklebila se nad tím nepříjemným pocitem chladu a mokra. Ani jsem se nepokoušela bojovat se svými zablácenými kozačkami od Chanelu a běžela, polonahá, přímo k džípu. Vyhnula jsem se blátivé kaluži a vlezla dovnitř druhou stranou. Nastartovala jsem auto a zamávala na smějícího se Oskara, který stál na verandě. Druhé mávnutí patřilo bílé tváři, jež na mě zírala z okna kuchyně. Vyrazila jsem pryč a pneumatiky džípu plivaly bahno a štěrk směrem k domu. Na cestě domů jsem při každém přejezdu díry a výmolu poskočila. Cítila jsem to nadskočení po celém těle, jak mi připomnělo Oskarova slova o poskakování na jeho péru. Když jsem zabrzdila před Roxiiným domem, vyšli Roxie a Leo ven. Dívali se, jak jsem vyskočila z džípu, polonahá, s oblečením v podpaží a senem ve vlasech. Usmívala jsem se jako šílenec. „Musím stihnout ten vlak,“ zazpívala jsem, když jsem kolem jejich zvědavých pohledů přeskakovala schody do domu. Strčila jsem hlavu do dveří. „Že bych cítila tvoje slavné nedělní kuře? Umírám hlady!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261557