V kuchyni seděl muž a brousil kosu brouskem. Byl překvapen, když uviděl ve dveřích kněze. „Matěji, koho jsi to přivedl?“ „Našel jsem ho na cestě od Hanova. Potřeboval pomoci.“ Muž opřel kosu o zeď a pomohl knězi usednout na židli. „Děkuji vám. Mohu poprosit o vodu?“ Mladík podal knězi džbán s vodou. Voda byla chladná a pramenitá. Džbán vypil do dna. „Já jsem Kryštof Ulrich a toto je můj přítel a pomocník Matěj. Nemáte hlad, otče?“ „Hlady už sotva vidím. Budu vám zavázán.“ Starší muž s plnovousem, který se představil jako Kryštof, poslal svého mladého přítele do spižírny. Vrátil se s nůší chleba a miskou tvarohu. Kryštof ukrojil knězi krajíc chleba a podal ho knězi. „Děkuji vám za tento boží dar. A za možnost odpočinku ve vašem domě.“ „Nemusíte děkovat, otče. Jsme dobří katolíci. Víme, co se sluší a patří.“ Kněz s chutí jedl chléb s tvarohem a Matěj mu přinesl nový džbán vody. Konečně zažehnal hlad a bylo mu dobře. A co více. Byl mezi svými. Na zdi si všiml skromného dřevěného kříže. Kryštof si všiml, kam se kněz dívá. „Já vím, otče. Chtělo by to důstojnější krucifix, ale doposud se mi nepovedlo žádný sehnat. Ale takto aspoň Bůh ví, kde je jeho místo.“ „Chválím vaše počínání. I tento kříž stačí. Bůh stvořil lidi k skromnosti. On vám to určitě odpustí.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261452