ve mlýně, na půdě, kde jsem se zabýval svýma hloupýma studiema.“ Otočí se a rukou s řinčícími řetězy ukáže přes hlavy diváků. „Můj syn je může donýst!“ „Ve mlýně už žádné čarodějnické haraburdí není,“ odvětí doktor Tesimond. „Teď je tam nový mlynář a ten ty krámy nebude schovávat.“ „A knihy?“ zeptá se Claus tiše. Doktor Kircher znepokojeně přihlíží, že se na papíru v jeho rukou usadila moucha. Její černé nožičky sledují běh písma. Je možné, že mu chce něco sdělit? Ale pohybuje se tak rychle, že to, co naznačuje, nedokáže číst, a on se zas nesmí nechat rozptýlit. „Kde jsou moje knihy?“ zeptá se Claus. Doktor Tesimond dá svému pomocníkovi znamení a doktor Kircher se postaví a přečte mlynářovo doznání. Myšlenkami je opět u vyšetřování. Pacholek Sepp ochotně vyprávěl, jak často mlynáře našel přes den v hlubokem spánku. Aniž by takové mdloby někdo po tvrdil, nelze nikoho usvědčit z čarodějnictví, na to jsou přísná pravidla. Satanovi pomocníci opouštějí svá těla a jejich duch odlétá do dalekých zemí. Nebylo by nic platné, dokonce ani kdyby s ním lomcoval, křičel na něho a kopal ho, tak to Sepp uvedl do protokolu, a mlynáři hodně přitížil i farář: Prokleju tě, vykřikoval prý mlynář, jakmile ho ve vesnici někdo rozzlobil, upálím tě, ublížím ti! Vyžadoval od celé vesnice poslušnost, každý se jeho hněvu bál. A pekařova žena jednou spatřila démony, které vyvolával po setmění na Stegerově poli: Mluvila o chřtánech, zubech, pařátech a velikých obludách, sliznatých půlnočních postavách, doktor Kir102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261429
cher se stěží přemáhal, aby to zapsal. A pak tři, pět, šest vesničanů, a pak ještě tři a pak ještě dva, pořád víc a víc, podrobně popsalo, kolikrát jim na pole seslal nečas. Kouzlo způsobující škody je ještě důležitější než mdloba – neprokáže-li se, lze obžalovaného odsoudit jen za kacířství, ale ne za čarodějnictví. Aby se ujistil, že nedojde k mýlce, doktor Kircher celé dny svědkům vysvětloval gesta a slova, jichž si museli všimnout, jejich myšlení je pomalé, všechno je třeba opakovat, zaklínadla, staré formule, vyvolávání Satana, než si vzpomenou. Skutečně se později ukázalo, že všichni slyšeli ta správná slova a viděli správná vyvolávací gesta, jen pekař, kterého se rovněž vyptávali, si najednou nebyl jistý, ale pak si ho vzal doktor Tesimond stranou a zeptal se ho, zda opravdu chce chránit čaroděje a zda je jeho život tak čistý, že se nemusí obávat důkladného vyšetřování. Tu si pekař posléze přece jen vzpomněl, že viděl všechno, co viděli ostatní, a pak už nechybělo nic, aby mlynáře přiměli v ostrém výslechu k doznání. „Na pole jsem sesílal kroupy,“ předčítá doktor Kircher. „Vyrýval jsem do země své kruhy, vyvolával jsem síly zdola a démony seshora a Pána povětří, znesvěcoval jsem pole, nechával zmrznout půdu, hubil obilí. Mimo to jsem se zmocnil zakázané knihy v latinském jazyce…“ Vtom si všimne jakéhosi cizince a ztichne. Kde se tu vzal? Doktor Kircher ho neviděl blížit se, ale kdyby se mezi diváky nacházel už dříve, se svým širákem a sametovým límcem a stříbrnou holí, byl by si ho přece musel všimnout! Ale teď tu stojí, vedle vozu zpěváka 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261429
morytátů. Co když ho vidí jen on? Rozbuší se mu srdce. Co když ten muž je tady jen pro něho a ostatní ho nevidí, co pak? Avšak nyní, kdy cizinec pomalu kráčí dopředu, se lidé rozestupují, aby ho nechali projít. Doktor Kircher si ulehčeně oddychne. Muž má krátce zastřižený vous, sametový plášť, na filcovém klobouku se mu pohupuje péro. Slavnostním gestem smekne klobouk a ukloní se. „Buďte pozdraveni, Vaclav van Haag.“ Doktor Tesimond se postaví a rovněž se ukloní. „Je mi ctí,“ pronese. „Velmi mě těší!“ Rovněž doktor Kircher vstane, ukloní se a opět si sedne. Jedná se tedy nikoli o ďábla, ale o autora známého díla o krystalizaci v krápníkových jeskyních – doktor Kircher to kdysi četl a trochu si na to vzpomíná. Tázavě pohlédne k lípě: Světlo se mihotá, jako by vše byl jen přelud. Co tady tento odborník na vznik krystalů chce? „Píši pojednání o čarodějnictví,“ pronese doktor van Haag, zatímco se opět napřímí. „Rozšířila se zvěst, že jste v této vesnici usvědčili čaroděje. Prosím o svolení, abych ho směl obhajovat.“ Mezi diváky to zašumí. Doktor Tesimond váhá. „Jsem si jistý,“ řekne poté, „že muž s vaším vzděláním dokáže s časem naložit lépe.“ „To je sice možné, nicméně jsem zde a prosím vás o laskavost.“ „Hrdelní soud nepředepisuje, aby měl obžalovaný hříšník přímluvce.“ „Ale přímluvu ani nezakazuje. Pane poručníku, dovolil byste mi –“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261429