ve mlýně, na půdě, kde jsem se zabýval svýma hloupýma studiema.“ Otočí se a rukou s řinčícími řetězy ukáže přes hlavy diváků. „Můj syn je může donýst!“ „Ve mlýně už žádné čarodějnické haraburdí není,“ odvětí doktor Tesimond. „Teď je tam nový mlynář a ten ty krámy nebude schovávat.“ „A knihy?“ zeptá se Claus tiše. Doktor Kircher znepokojeně přihlíží, že se na papíru v jeho rukou usadila moucha. Její černé nožičky sledují běh písma. Je možné, že mu chce něco sdělit? Ale pohybuje se tak rychle, že to, co naznačuje, nedokáže číst, a on se zas nesmí nechat rozptýlit. „Kde jsou moje knihy?“ zeptá se Claus. Doktor Tesimond dá svému pomocníkovi znamení a doktor Kircher se postaví a přečte mlynářovo doznání. Myšlenkami je opět u vyšetřování. Pacholek Sepp ochotně vyprávěl, jak často mlynáře našel přes den v hlubokem spánku. Aniž by takové mdloby někdo po tvrdil, nelze nikoho usvědčit z čarodějnictví, na to jsou přísná pravidla. Satanovi pomocníci opouštějí svá těla a jejich duch odlétá do dalekých zemí. Nebylo by nic platné, dokonce ani kdyby s ním lomcoval, křičel na něho a kopal ho, tak to Sepp uvedl do protokolu, a mlynáři hodně přitížil i farář: Prokleju tě, vykřikoval prý mlynář, jakmile ho ve vesnici někdo rozzlobil, upálím tě, ublížím ti! Vyžadoval od celé vesnice poslušnost, každý se jeho hněvu bál. A pekařova žena jednou spatřila démony, které vyvolával po setmění na Stegerově poli: Mluvila o chřtánech, zubech, pařátech a velikých obludách, sliznatých půlnočních postavách, doktor Kir102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261429