6
Principy radiační ochrany v nukleární medicíně Operační veličiny Je zřejmě, že hlavní veličiny radiační ochrany, tj. ekvivalentní dávku a efektivní dávku, nelze přímo měřit. Můžeme je však monitorovat na základě vhodně zavedených doplňkových veličin – tzv. operačních veličin, které lze principiálně stanovit měřením a které vyhovujícím způsobem aproximují hlavní veličiny radiační ochrany. Operační veličiny umožňují kontrolovat ozáření tak, aby se mohlo zajistit, že toto ozáření je v souladu s požadavky radiační ochrany a zejména konzistentní s příslušnými standardy, které jsou vesměs odvozeny z doporučení ICRP. Vzájemné souvislosti hlavních veličin radiační ochrany a operačních veličin jsou ilustrovány na obr. 6.6. V obou případech se vychází ze stěžejní dozimetrické veličiny, kterou představuje absorbovaná dávka. Ukázalo se, že vhodným zavedením operačních veličin lze přijatelným způsobem aproximovat hodnoty ekvivalentní dávky a efektivní dávky. Tato aproximace je pro účely radiační ochrany plně vyhovující. Operační veličiny byly zavedeny pro monitorování efektivní dávky osob vystavených vnějšímu záření a rovněž tak pro monitorování pracoviště, kde je také potřeba vyhovět určitým požadavkům. Zatímco v případě vnějšího ozáření je možno operačními veličinami přímo aproximovat ekvivalentní, resp. efektivní dávku, jinak je tomu při měření příspěvků od vnitřního ozáření vyvolaného příjmem radioaktivní látky. Zde se musí měřením odhadnout tento příjem, což lze realizovat na základě měření radioaktivní kontaminace vzduchu, potravin nebo vody. Z toho se potom pomocí příslušných konverzních faktorů a znalosti dalších relevantních parametrů přechází na hodnoty úvazku ekvivalentní dávky a efektivní dávky. Tyto souvislosti jsou znázorněny také na obr. 6.7, který ilustruje vztah operačních veličin a hlavních veličin radiační ochrany. Operační veličiny se používají v praktických aplikacích pro monitorování a vyšetřování situací týkajících se vnějšího ozáření. Jsou definovány a určovány pro měření a následné hodnocení tohoto ozáření. V dozimetrii vnitřního ozáření nebyly definovány žádné operační veličiny, které by přímo stanovily odhad ekvivalentní nebo efektivní dávky. Jak již bylo řečeno, pro hodnocení ekvivalentní nebo efektivní dávky v těle způsobené inkorporovanými radionuklidy se užívá jiných metod a přístupů. Jsou většinou založeny na různých měřeních aktivity a na následné aplikaci biokinetických modelů. Definice operačních veličin není jednoduchá a k jejich správné interpretaci je zapotřebí vzít v úvahu všechny faktory, které jsou součástí předpokladů, za nichž tyto definice platí [5, 6]. V radiační ochraně používáme následující operační veličiny: ■■ prostorový dávkový ekvivalent H*(d); ■■ směrový dávkový ekvivalent H´(d); ■■ osobní dávkový ekvivalent Hp(d). Přehled vzájemných souvislostí mezi operačními veličinami a veličinami používanými v radiační ochraně pro limitování ozáření je v tab. 6.5. Obecně může být záření charakterizováno buď jako slabě, nebo jako silně pronikavé, a to podle toho, který dávkový ekvivalent je blíže své limitní hodnotě. Pro slabě pronikavé záření je relevantní dávkový ekvivalent (ekvivalentní dávka) pro oční čočku nebo pro kůži. V případě silně pronikavého záření za vhodnou veličinu považujeme efektivní dávku (dříve efektivní dávkový ekvivalent). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261411