16. kapitola Mohammed
Mohammed zírá na strop a počítá na něm dlaždičky, zatímco doktor Newman se baví s jeho rodiči. Říká jim totéž, co řekl před několika dny jemu. Znova na něj doléhají ta slova: částečná zlomenina obratle T6, poškození míšních nervů v oblasti hrudní páteře, zranění si vyžádá tříměsíční až šestiměsíční pobyt v nemocnici, těžko odhadovat, jak dlouho potrvá rehabilitace, do maximálního zlepšení možná až dva roky, pravděpodobně došlo k paraplegii, což je typ ochrnutí, při kterém je značně omezena hybnost od pasu dolů. Mohammed slyší, jak se jeho matka tiše zajíká a otec hlubokým hlasem metá po doktorovi otázku za otázkou. Z koutku oka mu teče slza. „To bude dobrý, zlato moje,“ skloní se k němu máma a rukávem propínacího svetru mu tvář jemně otře. Mohammed si připadá jako dítě. Ne, jako dítě vlastně ne. Dítě by bylo schopné utéct a někam se schovat. On si připadá spíš jako améba nebo jako živá mrtvola. Mozek polapený v těle, které ho neposlouchá, ať na něj sebevíc řve rozkazy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261327