vzrušující události soustředili hlavně na učení a rozloučila se citátem „kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“. Nakonec jim popřála hodně studijních úspěchů a odešla ze třídy. Za dveřmi si vydechla. Ještě ten den dala výpověď. Doma přemýšlela, co dál. Nemusela dlouho čekat. Během jednoho měsíce ji kontaktovaly dvě základní a jedna střední škola ve městě. Dnes by se tato situace zdála banální, ale tehdy přišla vhod každá maličkost. Obzvlášť v malém městě, které nikdy velkou politickou angažovaností nevynikalo. A tak jako vždy, za každé doby, se ke korytům dostali ti největší křiklouni a slušní, poctiví lidé zůstali v pozadí. Karolína si tuto vzpomínku nechala pro sebe. Dnes už byla bezvýznamná. Když Stáňa před koncem pracovní doby opatrně nakoukla do knihovny, viděla, jak obě mladé ženy sedí blízko sebe a potichu si povídají. Uklidnilo ji to. Doufejme, že spolu budou dobře vycházet. Na žabomyší války nebyla stavěná a nerada by se rozhodovala mezi Karolínou a Alicí. S radostí slyšela, že si i potykaly. Na oslavu prvního pracovního dne chtěla Alice obě nové kolegyňky pozvat na skleničku do vinárny. Karolína se s politováním omluvila, že jí každou chvíli přijede přítel z Hradce. Alice zmateně koukla na orchidej na stole a Karolína si toho všimla. Ovšem také Stáně se to nehodilo, byla objednaná k švadleně na zkoušku šatů. „Za měsíc žením syna, musím se hodit do gala,“ řekla s takovým nadšením, že jedna vyprskla smíchy a druhá udiveně vyvalila oči. „Mimochodem, jak ses rozhodla, pojedeš se mnou?“ zeptala se 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261278