98
počítače… Mluvili jsme i o tom, že si nakonec budeme moct pořídit dům, což je prima. A o tom, že nám budou chodit sobotní noviny s tou parádní víkendovou přílohou, kterou budeme jen tak pro zábavu listovat, protože teď už je možné všechno. Zatím to neděláme. Ale je fajn se na to těšit.“ V roce 2014 napsal žurnalista Simon Parkin z listu New Yorker článek s titulkem „The Guilt of the Video-Game Millionaires“ (Vina videoherních milionářů), který zpracovával složité emo‑ ce nezávislých vývojářů spouštěné finančním úspěchem. Nezávislí vývojáři jako Rami Ismail, autor Nuclear Throne, a Davey Wreden, který stvořil The Stanley Parable, popisova‑ li složité pocity, které plynuly z nově získaného bohatství: deprese, úzkost, vina, tvůrčí bloky a tak podobně. „Peníze komplikují i vztahy,“ svěřuje se Parkinovi Edmund McMillen, designér plošinovky Super Meat Boy. „Jsem jen chlapík, co vyvíjí hry, jsem tvůrce, který je rád sám. Tenhle úspěch mě uměle vynesl nahoru a vyvolal v ostatních závist, dokonce i nenávist.“ Eric Barone se dostal do podobného emočního víru. V měsících, které následovaly po vypuštění Stardew Valley, se cítil vyčerpaný a zaplavovaly ho silné a občas i paradoxní po‑ city. Zpočátku, když mu začaly stoupat prodeje, volali z vel‑ kých společností jako Sony a Valve a Baronemu to nedalo spát. „Myslel jsem si, že jsem nějaká hvězda,“ vypráví. Micro‑ soft ho zval na opulentní večeře. Lidé z Nintenda ho pozvali na prohlídku svého luxusního ústředí v Redmondu (je tu tak vysoký stupeň utajení, že musíte podepsat smlouvu o nevy‑ zrazení závažných skutečností a nesmíte fotit). „Všichni po mně něco chtěli,“ ohlíží se Barone. „V Nintendu měli zájem o transformaci mé hry pro jejich konzole, ale podle mě jim šlo jen o exkluzivní smlouvu a na to jsem nepřistoupil.“* *
Barone později oznámil, že jeho Stardew Valley bude uvolněna pro Play Station 4, Xbox One a Nintendo Switch.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261162