Vždycky ho kontroluju. Kradmo jsem se rozhlédla, kde je kdo, aby mě nikdo neviděl. To jsem doufala marně. Do Polska tenkrát proudily davy lidí. Mohla bych čekat do nekonečna, než to pomine. Nakonec jsem se kufrem vsoukala dovnitř až na přední sedadlo a už mi bylo jedno, jakou měli náhodní svědci a kolemjdoucí podívanou. (A podívaná to byla jistě zajímavá, neboť jsem měla sukýnku nad kolena.) Hlavně, že jsem měla opět v ruce ty moje zákeřné klíče. Chvíli jsem se v autě vydýchávala, abych se posléze, již zcela uklidněná vrátila k zubařce, která se docela podivila, jak rychle se mi podařilo nepříjemnou situaci vyřešit, a přitom mi sdělila, že budu muset čekat zhruba další hodinku, neboť mezitím vzala někoho jiného. Raději jsem už nikam nešla. Tu další hodinku jsem si poctivě odčekala. Počtvrté jsem si zabouchla klíče opět v Jablunkově a opět s nákupem potravin, tentokrát u Penny marketu. Když jsem dojela s plným nákupním vozíkem k autu, jala mě stará, známá hrůza. Klíče škodolibě trčely vedle volantu. Udělalo se mi mdlo, ale na omdlívání nebyla příznivá situace. Musela jsem jednat. Narvala jsem nákup do několika igelitových tašek, a u dvou se mi okamžitě urvala ucha. Nicméně se mi je podařilo donést zpět do Penny, kde jsem poprosila opět paní pokladní, aby mi je uschovala. Různě a všelijak jsem to zkoušela na kolemjdoucí pány, kdo by mi pomohl. Jeden ve mně poznal Petrovu manželku, ale to mi bylo houby platný. Druhý by to prý dokázal u škodovky, ale ne u renaulta. Třetí by to prý taky dokázal, ale už za to seděl v base a nechce riskovat, a tak mě prý raději zve na pivo. Odmítla jsem, neboť to 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS261048