Cesta k sobě
101
se z toho vyklubal Harvard –, dostávalo se mi ohromujícího uznání. Sklízela jsem ovace už jenom za to, že mě přijali, i když ve skutečnosti jsem se tam dostala s odřenýma ušima a ze seznamu náhradníků. Ale přijatá jsem byla. A lidé se na mě dívali, jako kdybych už teď udělala díru do světa. Když vám přehnaně záleží na tom, co si o vás myslí druzí, nese to s sebou jeden zásadní problém: můžete se lehce vydat po předem dané cestě – po té, o které vám ostatní neustále říkají, jak je báječná – a jít po ní až moc dlouho. Třeba vás to uchrání před prudkými změnami směru, možná o nich nebudete ani uvažovat, protože možnost, že byste přišli o to vysoké mínění ostatních, vám připadá příliš bolestivá. A tak můžete klidně strávit tři roky v Massachusetts, studovat ústavní právo a diskutovat o plusech a mínusech zakázaných kartelových dohod. Někoho to třeba zajímá, ale vás ne. Možná si během těch tří let najdete přátele na celý život, lidi, které ty bezkrevné zákruty práva vábí, ale vás rozhodně nepřitahují. Takže vás to moc nechytne, ale ke snížení výkonu vás za žádných okolností nic nepřiměje. Žijete jako vždycky, podle pravidla „snaha–výsledky“, a v tomhle rytmu plníte úkoly, dokud nemáte pocit, že už znáte odpovědi na všechny otázky – včetně té nejdůležitější: Jsem dost dobrá? Ano, vlastně jsem. Na dalším stupni se ocitnete, když začnete dostávat reálné odměny. Vylezete po žebříku o příčku výš, a tentokrát tam čeká slušně placená práce ve špičkové chicagské právnické firmě jménem Sidley & Austin. Vrátíte se tam, kde jste začínali, do svého rodného města, ale tentokrát proto, abyste pracovali v centru, v sedmačtyřicátém patře mrakodrapu, před kterým je rozlehlé náměstí se sochou. Vy, dítě ze South Side, jste kolem kdysi jezdili autobusem a beze slova jste z okna sledovali ty lidi, kteří jako titáni kráčeli do své kanceláře. Teď k nim patříte. Sami jste se vypracovali z toho autobusu přes náměstí až do vzhůru mířícího výtahu tak tichého, že spíš klouže, než jede. Teď patříte ke kmeni. V pětadvaceti letech máte asistentku. Vyděláváte víc peněz, než kdy vaši rodiče měli. Vaši kolegové jsou zdvořilí, vzdělaní a většinou bílí. Nosíte kostýmky od Armaniho a necháváte si doručovat kvalitní vína až domů. Každý měsíc splácíte vysokoškolskou půjčku, po práci chodíte na step aerobik. A protože můžete, koupíte si saaba.
MO sazba.indd 101
02.04.2019 11:47:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260926