3kor_kar_vnitrek352.indd 101
do kuchyně, pošeptal mu nad předposledním románem Technik: „Žádnou policii.“ Julián překvapeně zvedl hlavu. V Technikově tváři se už nezračilo napětí, ale naléhavost a strach. Oči zabloudily ke kuchyni, jakoby v obavách, a pomalu se zavřely a opět otevřely. Výraz v nich zůstával skoro stejný. Podpisy ve zbytku knih byly pak o poznání rozkolísanější. Když Mariela přišla z kuchyně, měl hotovo. Rozloučili se napůl zdvořile, napůl vřele. Technik děkoval. Mariela se usmívala. Julián se poroučel. Před domem zaváhal, kudy jít, a zvolil cestu po nájezdové smyčce k Thermalu. Nahoře se ohlédl na okna starého bytu. V obývákovém stála Mariela a pozorovala ho. Technik se na něj díval z pracovny. Zvedl dokonce ruku na pozdrav a pak pohlédl doprava, jako by věděl, že u okna vedlejšího pokoje stojí Mariela a dívá se za Juliánem. Jako by ji viděl skrze zeď. *** Sobota. Jasný chladný den. Sadová ulice, hotel Mantova. Někdo v obleku v rozrušení roztočil otočné dveře do recepce a opsal jejich osu zbytečně ještě jednou, němá groteska. Poté se do lobby trefil, přiklopýtal k recepčnímu a naklonil se k němu přes pult s otevřenou tlamou, z níž vystříkla pěna, která nevycházela zevnitř úst, a už vůbec ne z jícnu, ale z koutků rtů. Jak vyprávěl kluk za pultem. Když na něj chlap vrhl svůj dech, instinktivně zvedl pěst. Trefila útočníka do nosu a oba dva to vyvedlo z míry. Zuby,
101
09.04.2019 15:55:24
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260923