kapitola osmnáct Pan Maddox říkal, že následující dva dny pro Doris pracovat
nemám, ale Liz že potřebuje. Druhý den ráno jsem tedy sedla na kolo a jela k Wyattovým, jestli by Joe nechtěl vyrazit někam na ovoce. Joe zrovna dojídal snídani. Teta Al nabídla i mně – výpečky na slaných sušenkách a vejce dokřupava smažená v tuku ze slaniny. Joeovi nalila šálek kávy – vypil ji černou – a zeptala se mě, jestli chci taky. „Br,“ otřásla jsem se. „Děti kafe nepijou.“ „Tady jo,“ řekl Joe. Teta Al mi dala hrnek mléka, do něj přilila trochu kávy a zamíchala dvě vrchovaté lžičky cukru. „Zkus to takhle,“ řekla. Usrkla jsem. Mléko a cukr přebily hořkost kávy, takže to bylo skoro jako mléčný koktejl, jen trochu vylepšený. „Tak co, našly jste nějakou práci?“ zeptala se teta Al. „Našly,“ kývla jsem. „Tvůj šéf z textilky, pan Maddox, je teď taky náš šéf. Najal si mě i Liz, pracujeme u něj doma.“ „Vážně?“ teta Al postavila šálek s kávou. „Nejsem si jistá, jestli jsem z toho zrovna moc nadšená. Jerry Maddox umí s lidmi zacházet dost drsně. V textilce určitě, tam ho všichni nenávidí. Moje Ruthie pro jeho rodinu pracovala, ale nakonec to prostě už nevydržela. A ta vyjde s každým.“ „Pan Maddox byl jediný, kdo mně a Liz nabídl práci,“ namítla jsem. „Na nás zatím nijak drsný nebyl, ale svou ženu komanduje dost hrozně.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260819