jako kombinace obou. Proto mohla mít Hathor, bohyně hudby, tance a plodnosti, podobu krávy s náhrdelníkem, křížence krávy a ženy nebo ženy s chlupatýma kravíma ušima. Podobně měl Anubis, bůh mumifikace a ochránce mrtvých, podobu šakala nebo muže se šakalí hlavou. Toto ozvláštnění nejenže poskytovalo bohům minimál ně kontraintuitivní rysy nezbytné k tomu, aby byli zapamatovatelnější, ale také umožňovalo Egypťanům dohlížet na symbolickou funkci boha, a co je důležitější, ovládat ji. Anubis byl zobrazován se šakalí hlavou proto, že šakal je mrchožrout známý tím, že občas vyhrabává a žere těla zakopaná v poušti. Zobrazením ochránce hrobů jako šakala v lidské podobě se Egypťané se snažili ovládnout široce obávanou přírodní sílu narušující pohřební zvyky, jež byly pro spiritualitu starověkého Egypta tak zásadní.11 Bez ohledu na to, jakou podobu na sebe egyptští bohové brali, však byli stejně jako ti mezopotámští vždy popisováni jako lidé s lidskými pudy, touhami i instinkty. Dokonce i když byli v egyptském umění a literatuře zobrazováni jako zvířata, měli lidské rysy a chování a vykonávali lidské činnosti. Jedli, pili a spali jako lidé. Hádali se spolu a zápasili kvůli malicherné žárlivosti. Řešili rodinné problémy, mívali dobrou i špatnou náladu. Mohli být vševědoucí, ale i úplně hloupí. K téměř stejnému vývoji došlo o tisíc let později, tentokrát ve volně sdružené skupině kmenů, které odborníci nazývají Indoevropané, což má potvrzovat jejich vliv na formování jazyků v Evropě a na Blízkém východě. Indo evropané se ze své domoviny (pravděpodobně poblíž Kavkazu, i když je to předmětem sporů) vydali už kolem roku 5000 př. n. l. a postupně migrovali na východ ke Kaspické98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260804