/ 98 a rakouští antifašisté. Tato dějinná tragédie byla právě pro střední a středovýchodní Evropu nenahraditelnou ztrátou: Židé byli důležitým činitelem její historie. Rozsah nejrůznějších přesunů obyvatelstva za války se odhaduje na víc než 15 milionů a přesuny poválečné byly počtem nemenší. První byly na řadě tehdy největší menšiny německé, rozeseté po celé střední a východní Evropě. S jejich skoro půlmilionovou „repatriací“ začalo nacistické Německo samo už v roce 1939. Poválečná postupimská konference si byla vědoma nezdaru versailleského menšinového režimu, neboť mnohé německé menšiny, ne-li jejich většinu, využilo nacistické Německo k rozvratu států, v nichž žily. Proto vítězné velmoci rozhodly o vysídlení Němců z Polska, Maďarska a Československa, k nimž se připojily i další státy; málo známé je, že mezi nimi bylo i Rakousko, které do Německa odsunulo všechny „říšské Němce“, tedy osoby, které před 13. březnem 1938 byly německými státními občany. „Statisíce ‚říšských Němců‘, muži, ženy a děti, byly v letech 1945/46 – bez jakéhokoliv vyrovnávání se s jejich politickou zodpovědností – transportovány z Rakouska do Německa, přičemž často byly roztrženy rodiny.“159 Ještě předtím se na sklonku války odehrály statisícové útěky a evakuace Němců před východní frontou, v prvních poválečných měsících se k tomu přidalo násilné vyhánění a od roku 1946 pak transfer organizovaný a později ještě další příliv, také z Ruska; celkový odhad se pohybuje mezi 11–12 miliony. Ne vždy lehká integrace a jejich vlastní výkony v SRN i v NDR patří k největším úspěchům poválečného Německa. Spolková republika také velkoryse podporuje německé menšiny, dnes již menší: v Česku 39 tisíc, v Polsku 170 tisíc a největší v Maďarsku 220 tisíc. Ve skutečnosti však většina postkomunistických států, považovaných a považujících se za homogenní, měly zprvu jen malé menšiny, které postupně rostou, ale vskutku velké národnostní menšiny jsou stále jen tři: maďarská, ruská a etnicko-sociální romská. Stav menšiny či menšin maďarských se v podstatě nezměnil – kromě výměny obyvatelstva s Československem, při níž ze Slovenska odešlo 165 tisíc Maďarů a 60 tisíc Slováků z Maďarska. V současnosti čítá maďarská menšina v Rumunsku hodně přes milion, na Slovensku 850 tisíc, v Srbsku 250 tisíc a 170 tisíc na Ukrajině. S celkovým počtem přes dva miliony tvoří Maďaři ve střední Evropě největší menšiny; pětina národa je mezi národně saturovanými národy střední Evropy politováníhodnou výjimkou a citlivost problému zvyšuje nepříznivý demografický vývoj, který tyto menšiny sdílejí s mateřskou zemí. Po válce proběhlo též rozsáhlé stěhování dvou milionů Rusů do enklávy Kaliningradu (Královce), do Běloruska (370 tisíc), na Ukrajinu (144 tisíc) a do zemí pobaltských: v Litvě dnes tvoří 6,3 % obyvatelstva, v Estonsku 26 % a v Lotyšsku skoro 30 % a značná část tu nemá občanství. Spolu s desítkami tisíců ruských
159) Olivera Rathkolba cituje Hanns Hass: Soudobé dějiny zemí – regionální soudobé dějiny, in: Jiří Pešek – Oliver Rathkolb et al.: Soudobé dějiny v pohybu: Rakouský výzkum 20. století, Praha: Karolinum 2013, s. 21.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260725