Druhý nápad, umístit kuře k mangovníku, který má kolem sebe ohrádku z husté neprůhledné sítě proti kozám, už vypadal slibněji, stačilo jenom přidat horní síť proti ptákům. A pak začít trénovat kočky, že kuře je kámoš, ne žrádlo. Koukal jsem na ty dospělé, jak si jako velké děti vyprávějí, jaké to bude, až kuře vyroste a bude nám snášet vajíčka. Přispěl jsem teorií, že to od luňáka nebyla splátka, ale investice a za čas se vrátí pro kuře vy krmené, případně rovnou upečené. Trénink nebyl úspěšný, večer kočka běhala naslepo kolem neprůhledné ohrádky, kuře sprintovalo z rohu do roku a pípalo na celý Abyei box. Na noc si ho vzal Momo, náš hlavní logis tik, do svého tukulu. Mikiko (zástupkyně lékařského ředitele), která tu zrovna byla na návštěvě z Džuby, mu totiž namluvila, že místní lidé chovají kuřata, protože odpuzují komáry a snižují riziko malárie. A tak kuře už týden bydlí v tukulu, Momo je spokojený, že nebude mít malárii, a „děcka“ se těší na vajíčka. Časem, až je přejde farmářské nadšení, jim prozradím, že je to kohout.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260580