zůstávala německá armáda i bezpečnostní služba a rozhodující hlas měl protektor, bylo také těžké uvěřit propagandistickým frázím o jeho autonomii. Česká vláda nicméně přes veškerou kontrolu a omezení ze strany Němců musela mít alespoň omezená práva, kterých bylo možné využít. V záloze navíc zůstávalo manifestační gesto nesouhlasu – demise. Eliáš se rozhodl návrh přijmout. Jednomu příteli řekl: „Nevezmu-li to, dostanou se tam lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine.“74 Ministry si vybíral pečlivě. Chtěl mít spolupracovníky, pro něž Československo nebude jen vzpomínkou, ale vlastí, za niž stojí za to nasadit krk. Když mluvil s lidmi, k nimž měl důvěru, netajil se, že větší roli budou hrát politici, kteří už na obnově Československa pracovali na západě. Vláda v Praze měla mít jiný úkol: „chránit české lidi a majetky, nepouštět ani píď“. 75 Když Eliáš přemlouval Ladislava Feierabenda, aby se ujal křesla ministra zemědělství, vysvětlil mu taktiku takto: „[V]láda […] bude mít dva velké úkoly: chránit existenci národa, již Němci určitě budou ohrožovat, a zabraňovat demoralisaci, o niž se Němci jistě pokusí. Tyto úkoly bude možno splnit, bude-li vláda v určité míře s Němci spolupracovat. Bude to spolupráce nechtěná a odporná, ale není vyhnutí, poněvadž odporovat mohlo by znamenat národní sebevraždu.“ Feierabendovi utkvěla také další generálova slova: „[Č]lenové vlády budou vystaveni velkým risikům a dokonce snad budou národními radikály nenáviděni […]. Žádá se na nás oběť, velká osobní oběť a je na nás, zda ji chceme přinést.“76 Eliáš se symbolicky ujal vlády a 3. května 1939 ho poprvé přijal protektor von Neurath. Nový premiér apeloval na respektování důstojnosti a autonomie českého národa. Mluvil střídavě německy a česky ve snaze zdůraznit rovnoprávnost obou jazyků. Hned poté společně s pražským primátorem Otakarem Klapkou položil věnec u hrobu neznámého vojína a navštívil Jana Malypetra, předsedu
98 GEODET
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260428
Němci rozpuštěné poslanecké sněmovny. K předsedovi senátu Františku Soukupovi se nevypravil. Soukupa totiž již předtím zatklo gestapo. Kompetence českých úřadů nebyly přesně stanoveny. Dost brzy se ukázalo, že Němci očekávají naprostou poslušnost. Pro prezidenta Háchu i premiéra Eliáše to bylo nepřijatelné. Protektor Neurath viděl v prezidentu Háchovi partnera k jednání. Eliáš se musel denně potýkat s náročnějším protivníkem – Gruppenführerem SS Karlem Hermanem Frankem, státním tajemníkem protektorátu. Tento bývalý knihkupec z Karlových Varů žil v Československu po celých dvacet let jeho existence a několik let zastupoval německou menšinu v parlamentu, Čechy měl dokonale přečtené a z celého srdce je nenáviděl. Češi se snažili využít oficiálních možností, které jim jejich status dával, a postupovat po malých krůčcích. Háchou vytvořené Národní souručenství zvenčí připomínalo totalitární organizaci. Vůdci souručenství oficiálně hlásali, že nejdůležitějším cílem v současné situaci je „vyzdvihnout státní a národní myšlenku, aby národ neztratil víru sám v sebe“. Pro Němce to bylo přijatelné, znělo to skoro jako hesla NSDAP. Organizace brzy sdružovala téměř všechny dospělé Čechy. Židé jejími členy být nemohli. Pod rouškou legality se však skrývala odbojová činnost. Čeští fašisté Souručenství bojkotovali, protože brzy pochopili, že jde o platformu, v jejímž rámci spolupracují politické strany z doby před okupací, pro něž byla nejdůležitějším cílem obrana národních zájmů. Postupem času začnou Němci vnímat Souručenství jako nepřítele, budou likvidovat jeho představitele a dosazovat na jejich místa kolaboranty. Další příležitostí, kterou Češi využili, bylo vytvoření nové vládní instituce: Nejvyššího úřadu cenového. Jeho ředitelem se stal se souhlasem Němců předválečný sociální demokrat Jaromír Nečas. Chodby úřadu se brzy zaplnily „úředníky“. Nečas zde zaměstnal
GEODET 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260428
téměř pět set bývalých důstojníků, kteří byli povětšinou aktivní v odboji! Jeden z nich, plukovník Čeněk Kudláček, to později v emigraci komentoval: „Jen ještě dát portýra z Ministerstva národní obrany a měli jsme v Cenovém úřadě vlastně náš starý generální štáb.“77 Využívání oficiálních možností byla pouze jedna strana mince. Druhá byla budování ilegálního odboje. Eliáš se stal jedním z tvůrců fondu podporujícího nezaměstnané důstojníky rozpuštěné československé armády a také rodiny vojáků, kteří se rozhodli zapojit do boje v exilu. Byl také autorem nápadu vytvořit špionážní síť z korespondentů České tiskové kanceláře. Snažil se navazovat kontakt se vznikajícími odbojovými organizacemi v Česku a na Slovensku. Podporoval rovněž převádění vojáků a lidí, jimž hrozilo zatčení, přes zelenou hranici. Napětí mezi českou a německou vládou rostlo. Již 6. května předal Eliáš Neurathovi memorandum, v němž protestoval proti zatýkání, germanizaci, rušení úřadů a jejich nahrazování německými komisaři. Požadoval respektování autonomie. Nedosáhl však téměř ničeho. O měsíc později Neurath nařídil, aby mu byla všechna opatření vydávaná českými orgány nejprve předkládána ke schválení. Neurath i Frank ztráceli trpělivost s odporem, který jim Češi kladli. Mnoho požadavků, například zavedení protižidovských opatření, se jim od Eliášovy vlády nedařilo vynutit. V březnu 1939, krátce po okupaci, zakázala česká vláda Rudolfa Berana pod nátlakem českých lékařů a právníků „neárijcům“ toto povolání volně vykonávat. Po obsazení země Němci zakázali prodej továren vlastněných částečně nebo úplně židovskými podnikateli a nasadili v nich své spolehlivé správce. Když se Eliáš stal předsedou vlády, Němci na něho naléhali, aby jeho kabinet zavedl norimberské zákony. Češi se snažili vyjednávat. Obávali se – a právem –, že kvůli stanoveným zákazům přejde židovský majetek, především podniky, do německých rukou. Češi Neurathovi předložili návrh na zmírnění zákonů, který byl
100 GEODET
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260428