zůstávala německá armáda i bezpečnostní služba a rozhodující hlas měl protektor, bylo také těžké uvěřit propagandistickým frázím o jeho autonomii. Česká vláda nicméně přes veškerou kontrolu a omezení ze strany Němců musela mít alespoň omezená práva, kterých bylo možné využít. V záloze navíc zůstávalo manifestační gesto nesouhlasu – demise. Eliáš se rozhodl návrh přijmout. Jednomu příteli řekl: „Nevezmu-li to, dostanou se tam lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine.“74 Ministry si vybíral pečlivě. Chtěl mít spolupracovníky, pro něž Československo nebude jen vzpomínkou, ale vlastí, za niž stojí za to nasadit krk. Když mluvil s lidmi, k nimž měl důvěru, netajil se, že větší roli budou hrát politici, kteří už na obnově Československa pracovali na západě. Vláda v Praze měla mít jiný úkol: „chránit české lidi a majetky, nepouštět ani píď“. 75 Když Eliáš přemlouval Ladislava Feierabenda, aby se ujal křesla ministra zemědělství, vysvětlil mu taktiku takto: „[V]láda […] bude mít dva velké úkoly: chránit existenci národa, již Němci určitě budou ohrožovat, a zabraňovat demoralisaci, o niž se Němci jistě pokusí. Tyto úkoly bude možno splnit, bude-li vláda v určité míře s Němci spolupracovat. Bude to spolupráce nechtěná a odporná, ale není vyhnutí, poněvadž odporovat mohlo by znamenat národní sebevraždu.“ Feierabendovi utkvěla také další generálova slova: „[Č]lenové vlády budou vystaveni velkým risikům a dokonce snad budou národními radikály nenáviděni […]. Žádá se na nás oběť, velká osobní oběť a je na nás, zda ji chceme přinést.“76 Eliáš se symbolicky ujal vlády a 3. května 1939 ho poprvé přijal protektor von Neurath. Nový premiér apeloval na respektování důstojnosti a autonomie českého národa. Mluvil střídavě německy a česky ve snaze zdůraznit rovnoprávnost obou jazyků. Hned poté společně s pražským primátorem Otakarem Klapkou položil věnec u hrobu neznámého vojína a navštívil Jana Malypetra, předsedu
98 GEODET
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260428