Lid versus demokracie (Ukázka, strana 99)

2. Práva bez demokracie

politické přežití ­závisí na ochotě akceptovat podobné počínání, nemá možná ani smysl politikům vyčítat jednání, které systém vy­žaduje. Přesto mohou podobné akceptované praktiky v celkovém souhrnu nastolit stav „korupce závislostí“, jak to nazval Lawrence Lessig:211 to je systém „vzniklý v dů­sledku ekonomiky daru, opřené o poskytování a přijímání politických výhod, a fungující na institucionální rovině“.212 Jinak řečeno, soudce Kennedy má pravdu, že mezi korupcí závislostí a skutečným podplácením vede důležitá právní a nejspíš i morální distinkce. Nicméně z hlediska nedemokratického liberalismu má obojí značně podobný účin. Příliv soukromých finančních prostředků způsobuje, že vydělávají mocní a státní politika se odklání od veřejnosti. Zákonodárci pověření úkolem převádět mínění lidu ve správní politiku jsou v depresivně vysoké míře v zajetí zájmových skupin.

Prostředí Lidé, se kterými se dennodenně stýkáme, formují náš vkus, hodnoty i naše mínění. Jeden zvlášť zhoubný účin, kterým lobbing a příspěvky na kampaň pokřivují politický systém, tedy jednoduše spočívá v názorovém formování politiků, kteří musí podstatnou část času strávit kontaktem se sponzory a lobbisty. Když pak dojde na hlasování o návrhu zákona, na kterém jejich významným sponzorům záleží, mnohdy se ani nemusí zříct svých ideálů: jelikož tráví tak podstatnou část života ve společnosti reprezentantů zájmových skupin, je vcelku pravděpodobné, že už dávno přijali mnohé jejich názory.213 Nikdo sice zatím systematicky neprozkoumal, jak velký tento vliv je, nicméně dá se rozumně předpokládat, že je podstatný. Stačí poukázat na to, kolik času jsou dnes politikové nuceni strávit fundraisingem. V rozmezí let 1986 až 2012 stouply průměrné náklady na jednu kampaň do

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260374

I. KRIZE LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE

Senátu o 62 procent a průměrná cena mandátu ve Sněmovně reprezentantů stoupla o neuvěřitelných 344 procent. Není proto nic překvapivého na tom, že podle dílčích a nahodilých svědectví dnes poslanci Kongresu tráví někdy až polovinu pracovní doby fundraisingem.214 Stejně nápadná změna proběhla na nejvyšší úrovni. Jim­ my Carter a Ronald Reagan během prvního funkčního období navštěvovali fundraisingovou akci přibližně jednou za dvacet dní. Barack Obama na rozdíl od Reagana údajně fundraisingové akce nesnášel, nicméně byl spoután nároky své politické éry – a pořádal prezidentský fundraising zhruba každý pátý den.215

100

Nutnost ucházet se o příspěvky je jedním důvodem, proč politikové tráví tolik času ve společnosti lidí výrazně se odlišujících od těch, které by měli zastupovat. To je ale pouhá špička ledovce. Faktem je, že už dávno před nástupem do úřadu se většina zákonodárců začlenila do kulturní, vzdělanostní a finanční elity, odtržené od světa průměrného Američana.

V celku americké populace má univerzitní titul z právnické fakulty ani ne jeden z dvou set lidí. Ve Sněmovně reprezentantů je vystudovaných právníků třetina, v Senátu více než polovina. Stejně nápadné jsou údaje z majetkových statistik. Čistý majetek Američana uprostřed společenské škály je necelých 45 000 dolarů.216 Průměrný čistý majetek poslance Sněmovny reprezentantů je více než desetinásobný a u senátorů je ještě vyšší.217 Jistě, otcové-zakladatelé si v roli zákonodárců vždy představovali elitní vrstvu. Na samotném faktu, že si Američané ke svému zastupování zvolili vysoce vzdělané nebo finančně úspěšné členy komunity, by nemuselo být nic problematického. Problémem je ale nepochybně to, že tato elita je víceméně ze všech hledisek, geografickým umístěním počínaje a životními zkušenostmi konče, zásadně odtržena od zbytku populace.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260374

2. Práva bez demokracie

Před několika generacemi měla většina členů Kongresu bytostné ukotvení v určité části země. Patřili sice mezi místní „notábly“, ale šlo o notábly s výrazným vědomím místní příslušnosti. Demokrati často vystoupali po příčkách místních odborů nebo škol. Republikáni mohli být v dané komunitě významní podnikatelé nebo vlivné osobnosti. Narodili se ve svém státě, vyrostli v něm, často v něm i získali vzdělání a většina očekávala, že se tam po odchodu z Kongresu vrátí.

Podle omezených výzkumů, jež byly k otázce provedeny, je dnes pojítko mezi průměrným členem Kongresu a jeho volebními okrsky výrazně chatrnější. Zdá se, že mnohem méně poslanců se narodilo a vyrostlo přímo v té části země, kterou nyní zastupují. A i když třeba pocházejí přímo z okr­ sku, není už centrem jejich osobního života. Vzdělání často obdrží na elitních univerzitách na východním nebo západním pobřeží a začátek kariéry mnohdy absolvují ve velkých metropolitních centrech. Po čase stráveném v podnikání, financích, právu nebo na Kapitolu se zpátky do okrsku mnohdy přestěhují jenom proto, aby uspokojili své politické ambice. A i když si mnozí i po odchodu z Kongresu udržují v okrsku nějakou formu bydlení, je vzácností, aby pro ně okrsek po skončení kariéry byl skutečným ohniskem exis­ tence: oproti předchůdcům je u nich vyšší pravděpodobnost, že se vydají za lukrativními možnostmi ve velkých metropolitních centrech.218 Mnoho Evropanů si libuje v představě, že na tom je starý kontinent v porovnání se Spojenými státy v uvedených ohledech lépe. Zatímco americká demokracie je prý už dlouho v zajetí hyperkapitalistické mentality a firem, jejichž ambice toto smýšlení povzbuzuje, v Evropě – jak se tvrdí – je situace mnohem příznivější.

Kus pravdy na tom je. Ve většině evropských zemí platí pro volební příspěvky přísnější limity.219 Lobbing se sice

101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260374