99
Roccasinibalda 1970 „Diano, musíš se seznámit s Heike…“ „Musím?“ Diana k nim neochotně došla a v rukou držela plný proutěný košík. „Kde jsi byla? Taková úroda!“ „Na trhu v Rieti. Podívej na ty kaki.“ Odložila košík a vytáhla z něj papírový sáček plný oranžových plodů s jemnou slupkou. „Jsou dokonalé.“ Usmála se na ně, ale když zvedla hlavu ke dvěma ženám, tvář se jí znovu uzavřela. „Heike je z Berlína a vyprávěla mi o cestě, kterou podnikla do australského vnitrozemí. Zní to naprosto úchvatně. Zdá se, že se tam rodí velice významné umělecké hnutí, domorodí obyvatelé začínají ukazovat své obrazy… jak jsi říkala, že se to jmenuje, Heike?“ „Snění,“ řekla dívka. „Ano, čas snění. Je to úžasné, Diano. Každý má vlastní píseň a ta píseň je mapou území a… nu, je to fantasticky komplexní a prostě ohromující. Znám jednoho mladého umělce ze Sydney, napíšu mu a požádám ho, aby něco zorganizoval na příští léto. Ráda bych pozvala Austrálce sem na výstavu, možná by mohli malovat na stěny hradu nebo vyzdobit pokoje… Jsem tak ráda, žes mi o tom vyprávěla, Heike. Nepřipadá ti to fascinující, Diano?“ „Ano, připadá.“ Vyplivla lesklou hnědou pecku do dlaně. „A co děláte vy, Diano?“ Mladá Němka se k ní otočila. „Diana se nechává jen tak unášet,“ vložila se do hovoru Caresse. „Heike se zabývá konceptuálním umění, drahoušku.
Srdce_jako_pohrebiste_knizni_blok_18122018.indd 99
18.12.2018 16:35:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260209