Caz Frearová
ní, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo moje prozření, jímž jsem vše uzavřela. Tři ráno, doba známá jako hodina duchů, čas, kdy mizí hranice mezi živými a mrtvými a mezi oběma říšemi se začnou pohybovat duchové. Takže to vlastně byla máma, kdo mi poradil, abych řekla pravdu. Nebo jsem tomu aspoň věřila, než vyprchal marihuanový opar a v ranním rozbřesku se mi vrátil jeden ze základních instinktů – pud sebezáchovy – a také pragmatičtější pohled na věc. Ale co přesně vím? Že můj táta určitě nezabil Maryanne Doyleovou v roce 1998, ale že lhal o tom, že ji zná? Stěží to lze brát jako směr vyšetřování, natož jako průlomovou stopu. „Takže jak jí budeme říkat?“ Flowers připevní fotku Maryanne Doyleové na tabuli. S plnými růžovými rty a modrýma očima, které září jako hvězdy, vypadá zdravě a svěže. „Sakra, teď se to bude pěkně plést. Je to Alice, nebo Maryanne?“ „Těžko se věří tomu, že se jedná o stejnou osobu,“ říká Craig a potřese přitom hlavou. „Chci tím říct, že v devadesátých letech jsme všichni vypadali jinak – tenkrát byste mi například určitě nedali přezdívku Hladomor, byl jsem pěkný vepřík, jestli to musíte vědět –, ale tahle Alice, Maryanne, nebo jak jí budeme říkat, vypadá úplně jinak. Jako by z ní vyprchal veškerý život.“ Renée se na něj úkosem podívá. „Myslím, že se tomu říká věk, Craigu. A stres. Moderní život.“ „Stres?!“ vyplivne Flowers. „Protože bydlela na soukromém ostrově a párkrát za týden v místní hospodě připravila krevety a hranolky?“ Vyšlu pohled typu to je ale blbec směrem k Renée, která ho pak přepošle i Benovi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260120