Caz Frearová
ní, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo moje prozření, jímž jsem vše uzavřela. Tři ráno, doba známá jako hodina duchů, čas, kdy mizí hranice mezi živými a mrtvými a mezi oběma říšemi se začnou pohybovat duchové. Takže to vlastně byla máma, kdo mi poradil, abych řekla pravdu. Nebo jsem tomu aspoň věřila, než vyprchal marihuanový opar a v ranním rozbřesku se mi vrátil jeden ze základních instinktů – pud sebezáchovy – a také pragmatičtější pohled na věc. Ale co přesně vím? Že můj táta určitě nezabil Maryanne Doyleovou v roce 1998, ale že lhal o tom, že ji zná? Stěží to lze brát jako směr vyšetřování, natož jako průlomovou stopu. „Takže jak jí budeme říkat?“ Flowers připevní fotku Maryanne Doyleové na tabuli. S plnými růžovými rty a modrýma očima, které září jako hvězdy, vypadá zdravě a svěže. „Sakra, teď se to bude pěkně plést. Je to Alice, nebo Maryanne?“ „Těžko se věří tomu, že se jedná o stejnou osobu,“ říká Craig a potřese přitom hlavou. „Chci tím říct, že v devadesátých letech jsme všichni vypadali jinak – tenkrát byste mi například určitě nedali přezdívku Hladomor, byl jsem pěkný vepřík, jestli to musíte vědět –, ale tahle Alice, Maryanne, nebo jak jí budeme říkat, vypadá úplně jinak. Jako by z ní vyprchal veškerý život.“ Renée se na něj úkosem podívá. „Myslím, že se tomu říká věk, Craigu. A stres. Moderní život.“ „Stres?!“ vyplivne Flowers. „Protože bydlela na soukromém ostrově a párkrát za týden v místní hospodě připravila krevety a hranolky?“ Vyšlu pohled typu to je ale blbec směrem k Renée, která ho pak přepošle i Benovi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260120
Malé sladké lži
„Myslím, že bychom jí měli říkat Maryanne,“ navrhne Seth. „Aspoň tady mezi čtyřmi stěnami. Tohle jméno dostala, když se narodila, takže bychom jí tak měli říkat.“ „Ne,“ vylétne ze mě hlasitě a vehementně. „Přejmenovala se na Alici a pod tímhle jménem chtěla, aby ji znali. Tuhle zdvořilost jí určitě dlužíme.“ Kinsellová je jméno mé matky za svobodna. Narodila jsem se jako McBrideová, ale po její smrti jsem si jméno změnila na Kinsellová. Na památku jediné osoby, které jsem kdy věřila. A jako nevyvratitelné jdi do prdele adresované tátovi. I když si myslím, že začínám důvěřovat Parnellovi. Není to tím, že by něco udělal. Neocitli jsme se v žádné situaci, která by byla otázkou života či smrti. Pokud nepočítám to, kdy jsme zatýkali před supermarketem podezřelého, který se nás pokusil napadnout zmrzlou jehněčí kýtou. Věřím mu, protože je tady, a věřím v jeho neúnavnou vytrvalost. Svým způsobem mě ukotvuje. Jsem stabilnější. Seth pokrčí rameny, jako že na tom nezáleží, a podívá se směrem ke kanceláři Steeleové, kterou pořád okupují vrchní superintendant a velká zvířata. Steeleová stojí uprostřed a Parnell přechází vzadu ve své nejlepší kombinaci košile s kravatou, přičemž mu kravata plácá o vyboulené břicho. Kdyby nebylo těch jeho chlupů v nose, řekla bych, že vypadá roztomile. Velká zvířata odejdou, ale Blake zůstane a od zadní stěny vysílá energické pohledy jako nějaký model na vodu po holení. Ačkoli mu ještě není ani čtyřicet, vrchní superintendant Russell Blake by mohl posloužit jako zářný příklad absolventa několikaletého kurzu pro vedoucí důstojníky Metropolitní policie. Je skrz na skrz politikem, kterého zajímají vztahy s veřejností, taktika a nažehlené obleky od Prady. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260120
Caz Frearová
To je samozřejmě pouhá fáma. Ve skutečnosti jsem s tím mužem nikdy nemluvila, i když jsem mu jednou podala v naší jídelně ubrousek. Steeleová práskne sešívačkou do stolu, takže všichni naklušeme. „Takže, lidi, věřím, že jste se už spřátelili, čili vás už nemusím představovat. Mám několik věcí. Zaprvé – chtěla bych vyjádřit obrovské díky vrchnímu superintendantovi Blakeovi,“ rozhlédne se po místnosti, „za to, že nám poskytl zdroje, protože tenhle případ je mnohem složitější, než se původně zdálo.“ Blake zádumčivě přikývne. „Zadruhé – protože se jedná o větší případ, moje role bude spíš koordinační, nebo jestli chcete, budu mozkem celé operace. A detektiv seržant Parnell přebírá povinnosti detektiva inspektora, takže všechny cesty opět povedou k němu, jasné?“ Kanceláří se ozve souhlasné mumlání. Samozřejmě že jsem za Parnella ráda, ale nemůžu si pomoct, bodne mě osten sourozeneckého syndromu. Bude-li řídit víc lidí, znamená to, že zbyde méně času na to, aby mě usměrňoval. „Takže bratr identifikoval tělo a potvrdil, že se jedná o jeho sestru, Maryanne Doyleovou.“ Brácha kretén, jak mu říkávala Jacqui. „Maryanne zmizela v roce 1998 z Mulderrinu, což je malá vesnice na západním pobřeží Irska. Od té doby žádný telefonát, žádný dopis, žádná falešná stopa. Samozřejmě čekáme na porovnání DNA, než informace zveřejníme, ale v zásadě věříme, že je to ona. Byl nám schopen říct několik určujících znaků.“ „Stejně jako by je mohl říct vrah,“ poznamenám. „Cože? Zabil ji a pak obrátil pozornost sám na sebe?“ přemýšlí nahlas Seth. „To by musel být vrcholně sebejistý, nebo vrcholně šílený.“ „Nic neobvyklého.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260120