12.
kapitola
Zazvonil telefon a Freyja zvažovala, jestli ho vezme. Kdyby ráno ignorovala všechny telefonáty, udělala by lépe. Moc radosti jí nepřinesly. Nejdřív volal bývalý spolužák a chtěl vědět, jestli dostala e-mail o setkání spolužáků. Zdálo se, že nezvykle prahne po tom, aby přišla. Když chvilku namáhala mozek, vzpomněla si, o koho jde: nedávno na sebe narazili v supermarketu. Choval se jako idiot a nepřestával pokřikovat, jak skvěle vypadá. Zbavila se ho tím, že mu řekla, že ano, e-mail dostala, ale zapomněla odpovědět. A když už ho má na drátě, aspoň si ušetří námahu: ne, nepůjde. Zavěsila a vítězoslavně udeřila pěstí do vzduchu. Druhý hovor měl na její den větší dopad. Volala matka Sagy, aby se zeptala, zda by Freyja nemohla vyzvednout neteř ze školky, protože má žaludeční virózu. Ona prý spotřebovala už všechny dny na ošetřování a byla by Freyje moc vděčná, kdyby mohla zastoupit Baldura. Pochopitelně jako pokaždé odpověděla ano. Když už se mohla starat o jeho psa, pomoc s péčí o jeho dceru byla nejen její povinnost, ale i potěšení. Byť tehdy, když se nabídla jako jedna z neteřiných opatrovnic, na blinkání ani nepomyslela.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260112