Pátá kapitola: Od paralýzy k transformaci Kdyby byla stále zaťatá v pěst, nebo stále dokořán, nebyl bys schopen pohybu. Jsi nejhlouběji přítomen v každém nepatrném sevření a rozevření. Oboje je v tak nádherné rovnováze a souladu jako ptačí křídla. –– Rúmí (1207–1273)
Všechny Boží děti mají rytmus v těle a co víc si kdo může přát! –– Ira Gershwin, Porgy a Bess
Zatímco podstatou traumatu je zamrznutí nebo uvíznutí, pendulace vychází z přirozeného organismického rytmu kontrakce a expanze. Jinak řečeno, pendulace nás zbavuje pout tím, že nám dává poznat (vnitřně pocítit), možná poprvé v životě, že naše pocity, i ty nejděsivější, se mohou a musejí změnit. Bez tohoto (prožitého) poznání osoba ve stavu „uvíznutí“ nerada pobývá ve svém těle. Účinná terapie (a jakákoli snaha podpořit rezilienci), chce-li překonat tento zdánlivě nepřekonatelný lidský sklon vyhýbat se děsivým a nepříjemným pocitům, musí nabídnout způsob, jak se postavit líticím strachu, hněvu, bezmoci a paralýzy. Tím, že mu nejprve „dá okusit“ příjemný vnitřní prožitek, musí terapeut v klientovi vzbudit důvěru, že nebude sevřen a pohlcen negativními pocity. Klient tím získá větší soběstačnost. Spolu se schopností pendulace roste i jeho sebevědomí. Jednou překvapivě účinnou strategií, jak se vypořádat s problematickými pocity, je pomoct klientovi najít „opačný“ pocit: lokalizovaný v určité části těla, ve specifickém postoji či nepatrném pohybu; nebo spojený s pocitem menší bezmoci a zamrzlosti, větší 87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS260089