Od té chvíle trávil Severo s Andalusanem v lese méně času. Nastalo období sucha, na spáleništi se zase začalo pěstovat, musel se opět pustit do práce na plantážích. Pokud jde o Andalusana, k domu už moc nechodil. Občas, když přišel ke studni pro vodu, pozdravil nepatrným kývnutím hlavou Serenu. Serena mu odpovídala nedbalým mávnutím. Bylo jí třicet let a byla střídavě plantážnicí, účetní, manželkou a hospodyní. Málo místních žen se v rodině těšilo takovému postavení. Serena si zvolila modernost a odvážně bojovala proti zastaralému způsobu života ve svém okolí. Její hlas měl váhu jako hlasy vesnických starších, volali ji, aby urovnala sousedské sváry. Byla známá svou laskavostí, radila porodním babám. Postupem času se její znalosti staly pověstnými. Dokázala mluvit o lékařství, o hudbě i o daňovém systému. Studovala život včel, přestože věděla, že nikdy nebude včelařit. Zajímala se o nadpřirozené jevy, ve vědě spatřovala zázrak budoucnosti. Věděla, jak rozvařit uvařené vajíčko, a znala odpověď na hádanku, proč humr může změnit barvu podle své nálady. Soudila, že vzdělaná žena nemůže být ženou podrobenou, svou svobodu se nesnažila stavět na odiv, ale utvrzovat se v ní. Serena Bracamonte se zdála být spokojená a naprosto naplněná, ale její duše byla plná neprojevené radosti a nahromaděného nadšení, které jí vrůstalo do srdce tak, jako vrůstá rubín do horniny. Stále ještě nepřivedla na svět poklad, který hledala.
113
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259950
Když pozorovala děti, které si hrály na ulici a honily se v polích, svíralo ji u srdce. Do tváře jí to vetkalo trvalý smutek. Bývala by ráda stejně jako ostatní matky sevřela svého drobečka v náruči, pomáhala mu s prvními krůčky, vískala ho ve vlasech, šeptala mu do ucha něžnosti. To, že jí chybělo dítě, jen zvyšovalo její touhu po mateřství. Celé roky umlčovala své pobouření mladé ženy, které je odepíráno stát se matkou, prázdnotu, která ji zaplňovala jako těhotenství, a proklínala své břicho, které každý měsíc krvácelo. Poklad se však všem třem zjevil netušeným způsobem. Bylo to v prosinci. Pole ležela ladem. Severo přikázal nachystat jejich vypálení, aby se následujícího dne začalo s proklesťováním. Kolem celé plantáže zapálili ohně. Všechno velmi rychle vzplálo. Mohutné plameny se rozhořely kolmo a naráz jako pochodně. Jak stoupaly vysoko k nebi, pole nebylo vůbec vidět. Kapradiny si lehaly horkem, kroutily se kmeny a štiplavý kouř barvil listy do rezava. Oheň naplnil vzduch karamelovou vůní. Hučel jako sto kováren, větve s rachotem padaly a zvířata v ohradách bučela a vydávala úzkostný křik. Koně, kteří se v dálce pásli, náhle vyplašilo tmavé zvíře, které jim proběhlo pod kopyty. Byl to pes Oro, jenž štěkal, sotva popadal dech, a běžel přímo do plamenů. Andalusana to rozzlobilo a zavolal na něj. Mohl si vykřičet plíce, ale pes zmizel ve výhni.
114
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259950
Náhle se zase vynořil, čoudilo se z něj, srst měl připálenou. V zubech držel napůl spálenou krabici od bot. Otevřeli ji za přihlížení celého davu vesničanů. Na dně spalo do klubíčka stočené rudé zvíře s plavou srstí, malé jako veverka. Chlupaté tlapky mělo obtočené kolem hlavy, a jak bylo celé stočené, nebylo vidět ocásek. Neútočilo, drobné svaly se chvěly, kožíšek mělo zuhelnatělý, celé bylo pokryté popelem a drobnými větévkami. Trochu se pohnulo, narovnalo záda a otevřelo pusu, aby vydalo divoký skřek. Ale to, co vyšlo ven, něco mezi zívnutím a zachrčením, nevyrazilo ze zvířecího hrdla. Tělíčko se otočilo a objevil se obličej novorozence. Severo hlasitě zaklel. Před sebou měl několikadenní holčičku, tak špinavou, že vypadala, jako by byla celá pokrytá srstí. Dítě vyděsily tváře, které se nad ním skláněly, a znovu vydalo zvuk, který zněl jako naříkání, tak silný a srdcervoucí, že ho slyšela Serena až v domě. Jakmile dorazila na pole doprostřed všeho toho zmatku, uviděla v Severově náruči spálené stvoření zabalené do pokrývky z pytloviny. Hrozně ji to rozrušilo, prožívala dojetí srovnatelné s tím, které se jí zmocnilo tenkrát poprvé ve mlýně na cukrovou třtinu. Položila si dítě na předloktí, zvědavě si ho prohlížela a v břiše jí vytryskla tak obrovská radost, jako kdyby se místo z ohně nová bytost vynořila z jejího nitra. Osud tomu chtěl, aby bylo dítě zachráněné před upálením. Oheň mu ale spálil levou část obličeje. Aby zmírnili bolest, zavolali vesnického lékaře, který
115
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259950