Od té chvíle trávil Severo s Andalusanem v lese méně času. Nastalo období sucha, na spáleništi se zase začalo pěstovat, musel se opět pustit do práce na plantážích. Pokud jde o Andalusana, k domu už moc nechodil. Občas, když přišel ke studni pro vodu, pozdravil nepatrným kývnutím hlavou Serenu. Serena mu odpovídala nedbalým mávnutím. Bylo jí třicet let a byla střídavě plantážnicí, účetní, manželkou a hospodyní. Málo místních žen se v rodině těšilo takovému postavení. Serena si zvolila modernost a odvážně bojovala proti zastaralému způsobu života ve svém okolí. Její hlas měl váhu jako hlasy vesnických starších, volali ji, aby urovnala sousedské sváry. Byla známá svou laskavostí, radila porodním babám. Postupem času se její znalosti staly pověstnými. Dokázala mluvit o lékařství, o hudbě i o daňovém systému. Studovala život včel, přestože věděla, že nikdy nebude včelařit. Zajímala se o nadpřirozené jevy, ve vědě spatřovala zázrak budoucnosti. Věděla, jak rozvařit uvařené vajíčko, a znala odpověď na hádanku, proč humr může změnit barvu podle své nálady. Soudila, že vzdělaná žena nemůže být ženou podrobenou, svou svobodu se nesnažila stavět na odiv, ale utvrzovat se v ní. Serena Bracamonte se zdála být spokojená a naprosto naplněná, ale její duše byla plná neprojevené radosti a nahromaděného nadšení, které jí vrůstalo do srdce tak, jako vrůstá rubín do horniny. Stále ještě nepřivedla na svět poklad, který hledala.
113
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259950