„A vy se jim divíte…“ „Killpatrick střílel, to ano,“ přerušil ji Dawner netrpělivě. „Ale nemyslím si, že jednal z vlastní vůle. Myslím, že za někoho odvá děl špinavou práci.“ Dawner kývl směrem k monitoru, na kterém stále poblikávala složka střelce z Crippledormu. „Trochu jsem se tu hrabal ve vašem registračním systému, než jste dorazila. Kill patrick byl nula. Nikdo. Zaměstnanec ve firmě svého tchána těsně nad Temnaty. Žádné náznaky mentální lability nebo násilnických sklonů…“ „Lidé v tomhle městě zešílejí snadno, to byste sám mohl vě dět…“ „… ale co je hlavní, těsně před útokem někomu volal,“ nene chal se Dawner přerušit. „Je to vidět na záznamu z bezpečnost ních kamer v tunelu.“ „Ukažte…“ „To nepůjde. Smazal jsem ho.“ „Cože?!“ „Musel jsem. Přirozeně. Byl jsem na něm taky.“ Longová se krákoravě rozesmála. „Vy opravdu nevíte, kdy pře stat, že ne…“ „Poslouchejte mě,“ zvýšil Dawner varovně hlas. „To číslo jsem viděl. Všechno je to na tom záznamu…“ „… chcete říct bylo to na tom záznamu…“ „Mělo předvolbu,“ nenechal se Dawner přerušit. „To číslo. Vi děl jsem ho na Crippledormu — jen na chvíli a nevěnoval jsem mu valnou pozornost, ale určitě mělo předvolbu. Myslím, že za čínala na sedmičku…“ Judith Longová ho sledovala těžce nezaujatým pohledem. „Opravdu nevím, co z toho by na mne mělo udělat jakýkoli do jem,“ řekla. Dawner si rezignovaně povzdechl. „San Barranca,“ řekl pak. „Ze všech mimoměstských zón, do kterých je možné se propo jit z attionské lokální telefonní sítě, začíná na sedmičku jen San Barranca. Sedm tři šest.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259946