13. kapitola
„A všichni oslepli, kterým se podařilo zahlédnout.“ jan skácel – Teirésiás čte zprávu o Oidipovi
Do nové kavárny v renovovaném památníku se Klára vypravila pěšky. Měla trochu strach, ale zároveň ji ponoukala zvědavost. Ten člověk není úplně její typ, ale zajímá ji. Přináší jí rozptýlení v nudné přítomnosti, v životě mezi školou a domovem, kde se necítí svobodná. Připomíná jí, že někde existuje velký svět, kde se dějí významné věci, a že i ona může vykročit ven ze stísněného prostoru, na který je zatím odkázaná. Stačilo seběhnout pár ulic z kopce mezi starší zástavbou bývalé dělnické čtvrti, podejít starý viadukt a znovu vystoupat do vršku předjarním parkem nad širokou železniční tratí. Nad kolejišti se v zapadajícím slunci tyčil bronzový boží bojovník v sedle statného koně se skloněnou šíjí. Jednooký vojevůdce natáčel hlavu vlevo a zdravým okem zaostřoval kamsi k jihozápadu. Klára se tím směrem ohlédla, ale nic zajímavého neviděla. Podívala se na hodinky. Přesně šest. Kavárna byla v horním poschodí a hudba a hlasy doléhaly z terasy až sem. Klára vyšla do patra po vnitřním schodišti
99
Horáková_Hrobaříci_a_Hrobaři_vnitřek.indd 99
08.11.2018 19:45:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259926