sama. Bejval bych rád vodešel, ale nevodvážil sem se jí postavit a zůstal tam se Sulem a vostatníma koníkama. Skoro sem se vod tetičky vodstěhoval eště jednou, ale ani tehdá to nakonec nedopadlo. To šlo vo ženskou. Potkal sem takovou rozvedenou mámu vod tří dětí, vo ňákejch dvacet let starší než já, pěknou babu z vesnice za lesem. Menovala se Ritva. Dyž se vo tom doslechla tetička, tak tři měsíce nepromluvila a zhubla vo šestnáct kilo. Bylo mně jí tak líto, že sem Ritvě řek, že z toho nic nebude, seš pro mě moc stará a nevydržim poslouchat povykování fakanů, dyž sem si jako starej mládenec zvyk na klid. Ritva to pochopila a vodprejskla. Tetička umřela předminulou zimu na prasečí chřipku. Myslel sem, že žalem určitě umřu taky, ale vyvinulo se to jinak. Koně sem vodvez do koňskýho domova důchodců v Luusuanniemi, protože mě hrozně vomezovali v pohybu. Sám sem se vodstěhoval sem do vesnice. Teď si díky důchodu užívám svobody a dělám všecko, co si zamanu. A že je toho spousta: sem ve vyřezávacím kroužku, ve sboru, ve spolku na podporu padlejch válečnejch hrdinů, v taneční komisi, v lyžařskym svazu, ve spolku pro tradiční jídlo, vedu si blog, sem aktivní na netu, učim se esperanto a tkám rohože ve škole v Kantomaa, s Kallem z Kuusijärvi buduju dehtový jámy, pomáhám Aatě organizovat básnickej festival, po indicku masíruju hlavy lidem s chřipkou, jednou za měsíc vostříhám Arviho z Ratas vuomy, topim nadbytečný kočky, sobě i vostatním pro radost fotim na mobil podivuhodný přírodní jevy, maluju vobrazy, píšu knihy, hraju na mandolínu a skládám nový lidový písně. A k tomu všemu sem začal dělat ženský práce, ale žádnou ráznou koňařku sem zatim nenašel, i dyž sem si podal inzerát na vobou stranách řeky – v Haaparantě i v Torniu. XXVI
Loni v lednu to nebylo zas tak špatný, i dyž sem nejdřív myslela, že na mě de hrozná rýma. Nacpala sem se česnekem a hnedka mi bylo líp. / 97 / Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259805