budce postavil do pozoru, probral se ze vzpomínek na dřevěného koníka u otcových kolen a popřál dobrý večer, herr buchhalter, dobrý a teplý. Proto si, můj Jurečku zvědavečku, trochu pospěš, tím spíš, že ti přejí dějiny Evropy, neobvyklé teplo i prostor rajské zahrady, pospěš si, ale neklopýtni na kamenech naší tworské pěšiny, jinak se ta mléčně kávová skvrna za dubem rozplyne v bezbarvé nenaplněnosti a všechny potřeby se vrátí do normálu jako lišky do svých nor. Jako datli do skuliny: stála silně opřená zády o kmen, ruce držela v kapsách šatů a mohutným podpatkem ťukala do kůry, takže bylo možné počítat od jedné do sta. Jurek se přikradl po špičkách, potichoučku, poněvadž Dürer s Goethem, kteří bafali na nedaleké lavičce, sotva otočili hlavy, a přimknul se ke stromu z druhé strany. Devadesát šest, devadesát sedm a teď devadesát osm, spočítal si v duchu. „Devadesát devět,“ řekl nahlas. „Sto,“ uslyšel z protější strany, „stojíš tam už dlouho?“ Stál tam sotva dvě minuty, možná tři, no, čtyři, k čemu je ten poloplatfus, nízká podrážka a hlemýžď soustředěný na to, aby se nezakymácel a neplácl sebou na zem; k čemu je čas, když v těchto botičkách — už jsem psal, že nekožených? — a na těch plochých, nevojenských nohou stálo, chvělo se a vyčkávalo celé tělo, a tam, kde měl Jerzy hrudní koš, dokonce tělíčko, když se za stromem hromadilo celé Jerzyho bytí od prvopočátku až po nezformovanost, od narození po plnou dospělost, ale přitom stále nenaplněné, stále nenaplněné? Goethe s Dürerem podruhé nacpali dýmky a labužnicky potáhli, nastavili tváře teplu večera a oči tak, aby viděly dub a lidi. Zrovna ho objali, mezi sebou měli stovku let v letokruzích, větvích a kůře. Stovka let je jako okamžik, co se k sobě dva nakloní, usmějí se na sebe s porozuměním a souhlasem, že co se večera týká, je neobyčejně teplý a stálo by za to ho strávit spolu a dlouho si povídat, aby nerušili Olka, který dnes navštíví Soniu. „Pojď, něco ti ukážu,“ řekl Jurek a ukázal Grácii cestu, „třeba ti o něm Sonia ještě neřekla. Tajný altánek. V altánku houpačka a na houpačce my dva.“ / 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259741