kolorovali staré záběry z čerstvě osvobozené Osvětimi, slavné záběry buldozerů, a to s touhou posunout tyto buldozery ještě o kousek blíž k přítomnosti, zpřítomnit je. Poptávka neutuchala a zadání bylo jasné: pohoršit se nad něčím, co nenudí! Když došla kolorovaná i nekolorovaná Osvětim, Robert a jeho lidé museli sáhnout po válce na Balkáně nebo po importu úplně odjinud. Přesně z toho důvodu se tehdy vyvinula odnož zábavního průmyslu, které se říkalo „boj za dodržování lidských práv v Číně“.
•
Táta se v jedné věci spletl. Monika knížku s titulem Jatka, jejímž autorem byl Angličan a která původně vyšla v angličtině, do němčiny nepřeložila, jen k ní napsala doslov. I doslov však bohatě stačil na to, aby Moničina kariéra ihned po vydání vystřelila do raketových výšin. Monika začala obcházet německé televizní a rozhlasové diskuze. O byznysu s odebíráním a prodejem orgánů popravených čínských politických vězňů sice moc nevěděla – jak by taky mohla –, nicméně nejen ve svém doslovu, nýbrž i v každé další rozhlasové a televizní debatě vždy znovu potvrdila, že autor knihy Jatka píše pravdu: v Číně dochází k masovým popravám, při nichž jsou vězňům odebírány tělesné orgány, a čínské stranické špičky jsou přímo napojené na zdravotnická zařízení, která vydělávají na transplantacích těchto orgánů bohatým klientům z celého světa. Tečka. Toto prohlásila a pak ze své pozice neuhnula ani o milimetr. Bylo to z její strany vyhlášení války. Monika proti Číně. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259727