MARSHALLŮV PLÁN ANEB JAK ŠIKOVNĚ PODVÉST „PŘÁTELE“ „Kdo ukradne peníze, je popraven, kdo ukradne celou zem, stane králem.“ Japonské přísloví
A
meričané se ale nezajímali pouze o osoby, které by jim mohly být užitečné. Mnohem více jim šlo o hmatatelnější věci. Řeč je o devizách a zlatu, zejména o zlatu Říšské banky. Krátce před koncem války učinil německý průmysl v moudré předtuše určitá opatření, aby zabezpečil svůj kapitál. Tyto plány byl vypracovány dokonce v říšské kanceláři na příkaz říšského ministra Martina Bormanna. Byla založena síť zahraničních firem, do kterých se bezpečně uložily peníze. Jednou z vyhledávaných lokalit bylo Monako, kde tehdy měly své sídlo různé fiktivní společnosti. Jedna z nich byla oficiálně maskována jako rozhlasová stanice. V dozorčí radě této firmy seděl mimo jiné Kurt Georg Kiesinger, který ve Třetí říši pracoval na ministerstvu zahraničí a ministerstvu propagandy. Jeho minulost však nepředstavovala žádnou překážku v jeho nové kariéře, ba právě naopak: později se stal kancléřem Spolkové republiky Německo.221 Protože zlato, jak známo, probouzí v lidech chtivost, bylo krátce před koncem války ukryto na různá místa. Aby se nedostalo do rukou Spojenců, mělo být ukryto v bavorských Alpách a v solných dolech v Durynsku u obce Merkers. K tomu však nedošlo, neboť se o této tajné operaci dozvěděli Američané. Jejich cílem bylo získat zlato bezpodmínečně dříve, než se o něm dozvědí Sověti. Pro realizaci tohoto cíle protiprávně pronikli do sovětské 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259679