98
Whitney Scharerová
chvilku skloní hlavu, je vidět úhledná pěšinka, která mu rozděluje vlasy. Představuje si ho, jak stojí před zrcadlem v koupelně a provádí rutinní ranní hygienu. Na té bílé pěšince mezi vlasy je něco hluboce soukromého a zranitelného, až Lee zalije teplá vlna emocí a musí sklopit oči. „Mám ještě dva svitky na vyvolání,“ pronese směrem ke koberci. „Dobře. Chcete, abych vám s nimi zase pomohl?“ Mluví úředním tónem, zatřepe zápěstím, na němž má hodinky, a podívá se na ciferník. Lee neví, co si má myslet. Nejdřív byl celý hrr, aby jí pomohl, a teď se zase zdá, že se nemůže dočkat, až se jí zbaví. „Ne, to zvládnu.“ „Dobře. Já teď musím… Budu v kanceláři, kdybyste mě potřebovala.“ Otočí se a odchází pryč. Lee se vrací do temné komory. Jedna její část si přeje, aby požádala Mana o pomoc. Myslí na to, jak stál těsně za ní. Je v něm něco elektrizujícího, nějaká kondenzovaná energie, která ho oživuje a způsobuje, že lidé touží být v jeho blízkosti. Ale on se o ni nezajímá. Pokud je něco, v čem je Lee vážně dobrá, pak je to schopnost poznat, zda se o ni muž zajímá, ale s výjimkou toho, že jí přinesl punč, Man nevysílá žádné obvyklé signály, na něž je zvyklá. Otevře další kazetu s filmem, ponoří film do vývojky a rytmicky jím pohybuje sem a tam. Jakmile zpracovala zbylé svitky, rozsvítí stropní světlo a prohlíží si proti němu vyvolané pásy. Několik snímků na začátku a na konci filmu je špatně vyvolaných, ale napočítala aspoň pět či šest záběrů, které vyšly. Mezi nimi i ten snímek jezírka a detail ženské ruky. Na negativu je všechno obráceně, takže kachna je bílá skvrna na černé vodě a ženiny nehty jsou tmavé kapky na pozadí zářivě bílých vlasů. Lee zatím nepozná, jestli jsou dobré, ale v tuhle chvíli jí záleží jenom na tom, že jsou její.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259631