spadl z koně. Důležitější je však to, že Jeremyho znalosti můžu využít k pochopení věcí, které si Jeremy sám ještě neuvědomuje. Například Jeremyho základní znalost výrokové logiky neurálních sítí, téměř příliš základní na to, aby si ji vůbec pamatoval, mi umožňuje pochopit způsob, jakým se neurony „učí“:
Nejspíš ne moje neurony, vzhledem k Jeremyho poměrně děsivému pochopení holografických učebních funkcí lidské mysli, ale neurony… dejme tomu… laboratorní krysy: prostší formy života, která reaguje téměř výlučně na potěšení a bolest, odměnu a trest. Já. Nebo spíše já před Jeremym. Gail se o matematiku nezajímá. Ne, uvědomuji si náhle, to není tak úplně přesné, protože Gail zajímá Jeremy a většina jeho života, osobnosti a nejhlubších myšlenek s matematikou souvisí. Gail miluje Jeremyho lásku k matematice, ale samotná říše čísel ji nijak zvlášť neláká. Gailino vnímání vesmíru se dá nejlépe vyjádřit prostřednictvím jazyka a hudby, tance a fotografie a prostřednictvím jejího pronikavého a často milosrdného hodnocení jiných lidských bytostí. Jeremy na ostatní – pokud vůbec vnímá jejich přítomnost – pohlíží s mnohem menším pochopením a často dokonce přezíravě. Myšlenky cizích lidí ho obecně nudí… ne proto, že by byl tak arogantní nebo zahleděný do sebe, ale jednoduše proto, že lidé většinou přemýšlejí nad nudnými věcmi. V dobách, kdy ho jeho mentální štít – jeho a Gailin společný štít – chránil před náhodným okolním neurohlaholem, využíval ho co nejčastěji. Z jeho strany šlo o čistě pragmatické rozhodnutí, podobně jako když člověk, který se potřebuje opravdu soustředit, vstane a zavře okno, aby ho nerušily zvuky ulice.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259372