téma budování vlasti. V tu chvíli přeskočila jiskra a rozhořel se požár, který pohasl stejně rychle, jako vzplál. Když se v noci probudil, což se mu stávalo často, protože ani ve spánku nedokázal zapomenout na práci, ležela k němu přitulená jako medvídě ke své matce nebo se alespoň nataženou rukou dotýkala jeho paže. Ze ženy, která za denního světla vypadala jako hrdá bohyně a v hádkách se měnila ve zdivočelou vlčici, se v noci stávalo dítě hledající u něj jistotu a bezpečí. Eva nebyla jediná, kdo se v socialistickém Česko slovensku necítil dobře. Volání po změně se ozývalo i z vysokých stranických a vládních míst, a i to Svato plukovi kazilo spaní. Pevně věřil, že cesta, kterou země kráčí, je správná. Na žádné reformy, uvolňování, nový systém fungování ekonomiky ani socialismus s lidskou tváří nevěřil. Podle něj to byl jen další pokus zvrátit vývoj země ve prospěch hrstky reakcionářů. Stejný názor koneckonců sdílel i Svatoplukův táta. Byl už v důchodu, ale pořád byl politicky aktivní, což na Svatopluka dělalo dojem a matku rozčilovalo. Byla by mnohem raději, kdyby jí pomohl s Hedvikou. Doub ravka sice zůstala svobodná a stále bydlela s rodiči, ale musela chodit do práce, takže matce během dopoledne k ruce být nemohla. A Hedvičin stav se s věkem horšil. To, co v dětství vypadalo jako lehké duševní zaostávání, se v dospělosti změnilo v otupělost a nesamostatnost a přidaly se i tělesné obtíže. Časem se u Hedviky úplně vytratila schopnost naučit se čemukoli novému a z paměti jí mizely i věci, které se dříve — i když s obtížemi — naučila.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259310
Matka musela být stále na pozoru, aby Hedvika neudě lala něco, čím by mohla ublížit sobě nebo ostatním, a naučila se zamykat, aby se dcera nevydala do města hledat Doubravku nebo malou Blanku, kterou bez mezně zbožňovala. Ve svých téměř čtyřiceti letech zůstávala Hedvika malým dítětem, ale tělo ji zrazovalo jako starou ženu. Těžce dýchala a stále častěji ji přepadaly záchvaty, při nichž se v křečích skácela na zem a pak několik dní jen prospala. Doktoři tvrdili, že je to průvodní znak jejího mentálního postižení, a předepsali jí léky, po kterých byla ještě spavější, ale matka stále tvrdohlavě opakovala, že Hedvika je prostě jen pomalejší a za její neohrabanost a zdravotní potíže mohou nadbytečná kila. „S tím se nedá nic dělat. Asi máme sklony k tloustnutí v rodině,“ říkala, plácala se po svém impozantním pozadí a dívala se přitom na stále boubelatější Doubravku. Ta se jen dobrosrdečně usmála, ale Eva byla přesvědčená, že více než rodinné vlivy se na postavách dam Žákových podepisuje bůček, knedlíky, omáčky a buchty, kterých si po letech strádání dopřávaly vrchovatě. Naštěstí byla natolik moudrá, že se o svůj názor podělila jen při pravidelné středeční návštěvě u rodičů se svou maminkou, která zeťovu rodinu nesnášela víc než samotného Svatopluka a vyhýbala se jí, a tak nehrozilo nebezpečí, že by se napjaté rodinné vztahy ještě zhoršily. Pro Svatopluka byla Eva bohyně hodná uctívání, ale ve skutečnosti i ona byla
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259310
obdařena škodolibostí a jinými ošklivými vlastnostmi, jimiž bývají obdarovány mnohé ženy — a nejen ony. Blanka už chodila do školy a Eva dospěla k rozhodnutí, že je nejvyšší čas, aby se pustila do uskutečňování svých vlastních snů a plánů a začala konečně profesio nálně hrát. Věděla, že už těžko dohoní ztracená léta, kdy se naplno nevěnovala jen hraní, ale věřila, že talent a píle jí můžou zajistit místo v kvalitním orchestru. „Čekala jsem už moc dlouho,“ řekla Svatoplukovi, když ji žádal, aby byla trpělivá a ještě nějakou dobu se spokojila s místem učitelky hudební výchovy na druhém stupni základní školy. Ani trochu se mu nelíbilo, že po něm chce, aby uplatnil svůj vliv a pomohl jí najít angažmá. Eva byla určitě dobrá klavíristka, o tom nepochyboval, vždyť vystudovala konzervatoř, a i když v posledních letech nehrála tolik, kolik by měla, během uplynulých měsíců cvičila několik hodin denně. Sousedé si už začali — prozatím ostýchavě a zdvořile — stěžovat a Svatopluk je chápal. Přestože hudbu i Evu miloval, nekonečné hraní lezlo na nervy i jemu. Když k tomu přičetl Blančiny začátečnické etudy, došel k závěru, že pokud se něco zásadního nestane, budou se muset přestěhovat někam na samotu. Jako kdyby neměl dost jiných starostí. Došlo na jeho slova — pochybné reformní proudy, které se chtě ly prosadit v ekonomice i politice, dostaly pořádně na frak. To by Svatoplukovi nevadilo, koneckonců nic jiného si ani nepřál, ale nelíbilo se mu, jakým způsobem
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259310