téma budování vlasti. V tu chvíli přeskočila jiskra a rozhořel se požár, který pohasl stejně rychle, jako vzplál. Když se v noci probudil, což se mu stávalo často, protože ani ve spánku nedokázal zapomenout na práci, ležela k němu přitulená jako medvídě ke své matce nebo se alespoň nataženou rukou dotýkala jeho paže. Ze ženy, která za denního světla vypadala jako hrdá bohyně a v hádkách se měnila ve zdivočelou vlčici, se v noci stávalo dítě hledající u něj jistotu a bezpečí. Eva nebyla jediná, kdo se v socialistickém Česko slovensku necítil dobře. Volání po změně se ozývalo i z vysokých stranických a vládních míst, a i to Svato plukovi kazilo spaní. Pevně věřil, že cesta, kterou země kráčí, je správná. Na žádné reformy, uvolňování, nový systém fungování ekonomiky ani socialismus s lidskou tváří nevěřil. Podle něj to byl jen další pokus zvrátit vývoj země ve prospěch hrstky reakcionářů. Stejný názor koneckonců sdílel i Svatoplukův táta. Byl už v důchodu, ale pořád byl politicky aktivní, což na Svatopluka dělalo dojem a matku rozčilovalo. Byla by mnohem raději, kdyby jí pomohl s Hedvikou. Doub ravka sice zůstala svobodná a stále bydlela s rodiči, ale musela chodit do práce, takže matce během dopoledne k ruce být nemohla. A Hedvičin stav se s věkem horšil. To, co v dětství vypadalo jako lehké duševní zaostávání, se v dospělosti změnilo v otupělost a nesamostatnost a přidaly se i tělesné obtíže. Časem se u Hedviky úplně vytratila schopnost naučit se čemukoli novému a z paměti jí mizely i věci, které se dříve — i když s obtížemi — naučila.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259310