Page 1

98

Jaroslav Boháč

zahraničních vojsk, který byl jednou ze součástí Památníku odboje. V tomto archivu, jenž se tehdy nacházel v prostorách NM, působil do konce roku 1929. Ještě předtím, 29. 12. 1928, byl povýšen na majora. Od počátku činnosti v Památníku odboje projevoval iniciativu a zaujetí pro práci v oboru správy a péče o písemnosti československých legií. Využíval přitom dokonalých znalostí vojenských administrativních předpisů. Od 29. 10. 1929 se datuje počátek existence Památníku osvobození (PO), do něhož byly sloučeny již existující odborné státní instituce s převážně vojensko-historickým zaměřením. Archiv československých zahraničních vojsk Památníku odboje se stal jednou ze zakládajících součástí II. archivního oddělení (vojenský archiv) PO. Se vznikem nové instituce byl J. Boháč ustanoven správcem 1. skupiny II. oddělení. Současně zastupoval přednostu celého vojenského archivu. Kromě povinností spjatých s výkonem funkce vedoucího oddělení se věnoval rovněž vědecké, editorské, publicistické a popularizační činnosti. V centru jeho badatelské pozornosti stál rozsáhlý autorský projekt dějin československého dobrovolnického hnutí ve Francii. Po heuristické stránce se mu věnoval již od svého příchodu do PO. Vedle pramenů, které zde byly uloženy, se snažil doplňovat poznatky studiem pramenů ve Francii, kam v letech 1928 a 1930 podnikl dvě studijní cesty. Studoval tehdy především v historické sekci francouzského Ministerstva války v Paříži. Při realizaci projektu také úzce spolupracoval s Československou kolonií v Paříži, která mu vyšla vstříc při kompletaci svého archivu z let první světové války. Ten byl na základě Boháčovy iniciativy přepraven do Československa a uložen v PO. Roku 1930 ve Francii pro PO zajistil faksimile dokumentů, které měly fundamentální význam z hlediska historie československé armády. Kvůli značné rozsáhlosti rozdělil zpracovávané téma do dvou projektovaných svazků. První z nich, věnující se rotě Nazdar v letech 1914–1916 a čítající téměř šest set tiskových stran, vyšel jako první díl Kroniky československé legie ve Francii (Praha 1938). Druhý díl, který měl být nazván Československé vojsko, nestačil však již vzhledem k válečným událostem vydat. Podle původních představ v něm měla být podána analýza formování a bojové činnosti československé autonomní armády na západní frontě i účasti jejích částí v bojích na Těšínsku a na Slovensku roku 1919. Jako editor rovněž patřil ke kolektivu, který pod vedením J. Werstadta, přednosty I. oddělení (politického archivu) PO, připravoval ediční záměr nazvaný Prameny k dějinám našeho osvobození. Konkrétně se autorsky podílel na prvním svazku, který byl nazván Zápisníky M. R. Štefánika (Praha 1935); spolupracoval přitom s J. Bartůškem. Kromě toho také třídil a připravoval dokumenty pro edice pramenů k nasazení československých jednotek v prostorech Vouziers a Terron. Dále J. Boháč přispíval svými pracemi do Vojensko historického sborníku, vydávaného PO, a do Vojenských rozhledů. Patřil též do okruhu tvůrců hesel OSN. Pravidelně publikoval v profesních a legionářských periodikách. Ve spolkové organizaci Kruh francouzských legionářů aktivně pracoval jako místopřed-

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259262


Jaroslav Boháč

99

seda ústředí a předseda historické komise. Náležel také ke kolegiu kulturní komise Svazu československého důstojnictva. V oblasti kontaktů se zahraničím nutno zmínit jeho členství v československé sekci ústředního výboru Mezinárodní federace bývalých bojovníků (FIDAC). Byl zde členem propagační komise a působil také jako dopisovatel Revue FIDAC. Byl také zástupcem PO ve výboru legionářských organizací pro důležité oslavy (20. výročí vzniku republiky, 20. výročí vzniku armády). Během podzimních událostí krizového roku 1938 byl od 23. 9. do 11. 10. 1938 zařazen ve skupině 4. (etapního) oddělení Hlavního štábu. Hluboké vlastenecké cítění a vědomí povinností důstojníka a legionáře přivedly J. Boháče k zapojení do protinacistického odboje bezprostředně po 15. 3. 1939. Ještě během března 1939 navázal kontakt se Z. Mejstříkem, jehož prostřednictvím byly předávány materiály z Prahy do Paříže, a to přes likvidační místo francouzského velvyslanectví. V květnu 1939 navázal pravidelnější kontakt s V. Klecandou, s nímž se znal ze Státní archivní školy, a jeho prostřednictvím pak i s J. Jínou z rodícího se PÚ. Na počátku léta 1939 rozšiřoval poselství E. Beneše a rovněž ještě před zrušením PO navázal spojení s ON. Náležel do okruhu vlastenců, kteří v PO redakčně připravovali ilegální časopis V boj. J. Boháč byl zatčen 15. 12. 1939 v důsledku průlomu gestapa do ON na podzim téhož roku, tedy ještě před jeho převedením pod protektorátní Ministerstvo školství, které mělo proběhnout k 1. 1. 1940. Při výsleších byl pražským gestapem veden jako příslušník skupiny Mejstřík-Jína-Boháč. Po dobu následujících téměř tří let byl vězněn. Dne 10. 9. 1942 byl postaven před Lidový soudní dvůr v Berlíně, jehož 1. senát jej odsoudil za přípravu velezrady ke dvanácti letům káznice, ztrátě nároku na výplatu penze a zaopatřovacích dávek pro příbuzné a zákazu používat u svého jména bývalé hodnostní označení. K výkonu trestu byl odvezen z věznice v ulici Alt-Moabit v Berlíně přes Wohlau (dnes Wołów) do káznice ve slezském Briegu (dnes Brzegu). Významnou oporou mu po celou dobu věznění byla jeho manželka Milada. Ta se také 7. 3. 1944 písemně obrátila na říšského protektora W. Fricka se žádostí o prominutí nebo alespoň přerušení zbytku trestu. Svou žádost odůvodnila špatným zdravotním stavem svého manžela, zejména zhoršujícím se onemocněním srdce. Její žádosti nebylo vyhověno a J. Boháč nebyl přeložen ani do vězeňského lazaretu. J. Boháč zemřel v Briegu na následky trýznivých výslechů a několikaletého tvrdého věznění 24. 4. 1944 ve věku nedožitých padesáti let. Po skončení druhé světové války byl jmenován podplukovníkem in memoriam. Jeho jméno je připomenuto na pamětní desce odbojářů z řad někdejších pracovníků PO v kolumbáriu Národního památníku v Praze na Vítkově.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259262


100

Jaroslav Boháč

Použité archivní prameny: VÚA-VHA Praha, f. 1616 – Boháč Jaroslav (1919–1936). ABS Praha, sig. 141-186-1; tamtéž, sig. 141-188-1; tamtéž, sig. 141-188-9; NA Praha, f. PŘ 1941–1951, k. 696, sig. B2256/1, Boháč J.; VÚA–VHA Praha, f. 255, sig. 38877/49; tamtéž, sbírka Kvalifikačních listin gážistů, Boháč J.; tamtéž, f. Památník osvobození 1919–1939; http://www.vuapraha. army.cz. Tištěné prameny a sekundární zdroje: Dolenský 1, 2. J. Werstadt, Za našimi oběťmi a mrtvými, in: Válka a revoluce 1947; J. Jelínek, Politické ústředí domácího odboje, Praha 1947; V. Fejlek, Vývoj československého vojenského archivnictví, Praha 1968 (rukopis kandidátské disertační práce vypracované na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda, uloženo v  knihovně Vojenského historického ústavu Praha, s.  136, 142, 143, 144, 157); týž, Archivy Památníku osvobození, in: Historie a  vojenství 17, 1969; P. Drtina, Československo můj osud I, Praha 1991, s. 465; V boj (edice ilegálního časopisu), I, sv. 6, Praha 1992, s. 842, 844, 863; s. 32–33; K. Straka, Památník osvobození (1929–1939) a jeho předchůdci, in: Historie a vojenství 57, 2009; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha 2000, s. 94. Osobní foto: (10) NA Praha, f. PŘ 1941–1951, k. 696, sig. B2256/1, Boháč J.; 1937. KS

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259262

Profile for Kosmas-CZ

Biografický slovník obětí nacistické perzekuce z řad vědecké obce v českých ... (Ukázka, strana 99)  

Biografický slovník obětí nacistické perzekuce z řad vědecké obce v českých ... (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz