98
Jaroslav Boháč
zahraničních vojsk, který byl jednou ze součástí Památníku odboje. V tomto archivu, jenž se tehdy nacházel v prostorách NM, působil do konce roku 1929. Ještě předtím, 29. 12. 1928, byl povýšen na majora. Od počátku činnosti v Památníku odboje projevoval iniciativu a zaujetí pro práci v oboru správy a péče o písemnosti československých legií. Využíval přitom dokonalých znalostí vojenských administrativních předpisů. Od 29. 10. 1929 se datuje počátek existence Památníku osvobození (PO), do něhož byly sloučeny již existující odborné státní instituce s převážně vojensko-historickým zaměřením. Archiv československých zahraničních vojsk Památníku odboje se stal jednou ze zakládajících součástí II. archivního oddělení (vojenský archiv) PO. Se vznikem nové instituce byl J. Boháč ustanoven správcem 1. skupiny II. oddělení. Současně zastupoval přednostu celého vojenského archivu. Kromě povinností spjatých s výkonem funkce vedoucího oddělení se věnoval rovněž vědecké, editorské, publicistické a popularizační činnosti. V centru jeho badatelské pozornosti stál rozsáhlý autorský projekt dějin československého dobrovolnického hnutí ve Francii. Po heuristické stránce se mu věnoval již od svého příchodu do PO. Vedle pramenů, které zde byly uloženy, se snažil doplňovat poznatky studiem pramenů ve Francii, kam v letech 1928 a 1930 podnikl dvě studijní cesty. Studoval tehdy především v historické sekci francouzského Ministerstva války v Paříži. Při realizaci projektu také úzce spolupracoval s Československou kolonií v Paříži, která mu vyšla vstříc při kompletaci svého archivu z let první světové války. Ten byl na základě Boháčovy iniciativy přepraven do Československa a uložen v PO. Roku 1930 ve Francii pro PO zajistil faksimile dokumentů, které měly fundamentální význam z hlediska historie československé armády. Kvůli značné rozsáhlosti rozdělil zpracovávané téma do dvou projektovaných svazků. První z nich, věnující se rotě Nazdar v letech 1914–1916 a čítající téměř šest set tiskových stran, vyšel jako první díl Kroniky československé legie ve Francii (Praha 1938). Druhý díl, který měl být nazván Československé vojsko, nestačil však již vzhledem k válečným událostem vydat. Podle původních představ v něm měla být podána analýza formování a bojové činnosti československé autonomní armády na západní frontě i účasti jejích částí v bojích na Těšínsku a na Slovensku roku 1919. Jako editor rovněž patřil ke kolektivu, který pod vedením J. Werstadta, přednosty I. oddělení (politického archivu) PO, připravoval ediční záměr nazvaný Prameny k dějinám našeho osvobození. Konkrétně se autorsky podílel na prvním svazku, který byl nazván Zápisníky M. R. Štefánika (Praha 1935); spolupracoval přitom s J. Bartůškem. Kromě toho také třídil a připravoval dokumenty pro edice pramenů k nasazení československých jednotek v prostorech Vouziers a Terron. Dále J. Boháč přispíval svými pracemi do Vojensko historického sborníku, vydávaného PO, a do Vojenských rozhledů. Patřil též do okruhu tvůrců hesel OSN. Pravidelně publikoval v profesních a legionářských periodikách. Ve spolkové organizaci Kruh francouzských legionářů aktivně pracoval jako místopřed-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259262