že se v jeho příběhu nevyskytuje ani plavovláska, ani černá kočka. Člověk prý má myslit na to, kam se jednou uteče! Zřejmě se tedy v životě každé duše vyskytnou slabé chvilky. Ano. Zničehonic dostaneš třeba dopis: Jistě se divíte, pane, že vám píši, ale octl jsem se v takové a takové situaci a najednou jsem se rozpomněl… A člověk, po němž ti koneckonců nic není, se o překot zpovídá, obnažuje, nevíš proč, on také neví proč, kdyby byl hodinu počkal, sotva by byl takový vyšinutý dopis odeslal, mám jich doma několik a sám jsem kdysi v duchu skládal podobná psaníčka, hloupá, zmatená psaníčka, pro něž jsem marně hledal adresáta a jež nikdy nebyla napsána. Nuže, Maxa… Počkám už jen tři minuty! Čekal jsem čtvrt hodiny a byl bych čekal patrně ještě mnohem déle. Poznal jsem ji zdaleka a chvatně schoval brýle do kapsy. Ne, neslušejí mi! Měla šedý přiléhavý klobouček a nepromokavý plášť. Šla mi zvolna vstříc, oklikou, jako by ještě nebyla rozhodnuta, kam zamíří. Polekal jsem se, protože se mi začaly chvět prsty, protože se mi zrychlil dech a protože jsem jí políbil ruku, aniž jsem na to ještě před minutou pomýšlel. Neodtrhla mi ji hned od úst, nýbrž přejela něžně a dlouze hřbetem ruky po mých rtech, a my jsme se vůbec slovy nepozdravili, jen jsme se na sebe usmívali. Teď vím, že jsem se sám sebe pokaždé vylekal, kdykoliv jsem ji spatřil. „Jste hodný, že jste přišel, ale kam máme jít? K zámku? Nebude pršet?“ Ovšem, na její hlas jsem nadobro zapomněl, vzpomínal jsem pouze na její oči. Ale nejen pohled, nýbrž i hlas té ženy byl plný barev slitování. Řekl jsem jí, že se v aleji na mnoha místech můžeme ukrýt před deštěm, a stoupali jsme pak pomalu po zámeckém kopci. Nepamatuji se, o čem jsme zprvu mluvili na této zádumčivé cestě, vím jenom, že šla o krok napřed, že její plášť vlál ve větru, že nás obestírala vůně listí a země a že jsme se dlouho vyhýbali hovoru o příčině své schůzky. Ale vidím již zcela jasně a do všech podrobností, jak stojíme na druhé terase u lavičky pod obrovským dubem, jak ona hledí dolů na střechy Starkova, na řeku, louky v závojích mlžných pavučin, na mraky, 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259253