že by k něčemu takovému mohlo dojít, že by to bylo vůbec možné. Už nebyla studená a už to nebylo její vlastní teplo, které ji obalovalo jako teplo, které cítila, když ji křik dívek přiměl bzučet. Zmocňovalo se jí přímo Jamesovo teplo, jeho krev hasila ledový oheň. Jamesovo tělo ji nevyhánělo, měla pocit, že by v něm mohla žít navěky, což se jí zamlouvalo. To nebylo dobré — nikdo ji před tím nevaroval, i tak ale naprosto jistě věděla, že by se to stát nemělo a že je něco špatně. Soustředila se, ale když se James probudil s brutálním astmatickým záchvatem a vysíleným srdcem, měla Helena pocit, že se spaluje, že hoří jako papír nebo suché dřevo, a tak musela jeho tělo rychle opustit a přilepit se ke stropu, aby opět vychladla. Pozorovala Jamese, jenž seděl na okraji postele a hledal inhalátor, který zapomněla vzít z nočního stolku. Chvíli ztěžka dýchal, až se začal cítit trochu lépe. Nechápala, co se stalo. Ale ani to chápat nechtěla. James, celý zpocený, si znovu lehl a zavřel oči. Dýchal téměř jako obvykle. Helena ho znovu obklopila, ale už ne proto, aby zářil jako Hvězda. Teď proto, že se chtěla nakazit jeho teplem a cítit jeho dech, který hasil šedivý oheň, jenž ho zbarvoval doruda. Kdyby do pokoje někdo vstoupil nyní, uviděl by Jamese v oblaku zářivé šedi, která pod povrchem žhnula doruda jako obrovský uhlík. Helenu napadlo, že by ho takto mohla doprovodit až do konce. Znamenalo by to, že zmizí? Ne, věděla, že ne. Bylo by možné mu být takto nablízku, žít takhle vlažně? Osušila Jamesovi ledový pot a znovu se ho začala dotýkat zevnitř, ale tentokrát proto, aby usnul a ráno si už tento
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259248