s cigaretou v ústech, co se neustále rozhlížel, jako by mu bylo dvanáct a bál se, že ho při kouření někdo načapá. Kráčel dál po opuštěné cestičce, která se šplhala až na most, jeho most. Pozorně se díval kolem sebe. Nebylo vidět živáčka, byl tu jen vzduch, stromy, kameny a písek. Čekající věčnost. Stopy tu zanechali jenom lidé, ti to místo ukotvili v čase a ztělesnili jeho pomíjivost. Jakmile byl nahoře, obhlédl celý most, panoval tu klid. Odebral se domů. Za ním příliš velkou rychlostí profičelo auto. Otevřel vstupní dveře. Civěla na něj prázdná chodba. Být sám je možné na tolik různých způsobů, pomyslel si. Nejnesnesitelnější je osamění vyplývající z velké ztráty. Nebo možná osamění, které se tak ani nesmí nazývat, protože je příliš těžké na to, aby ho člověk unesl. Snažil se vybavit si věty, které si připravil pro Isabelle, ale jako by se mu vytratily, možná zůstaly na mostě, tam, kde předtím stála Georgette, nebo na prahu domu, kde se s Etiennem objala tak, jako by se znovu shledali po mnoha letech.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259244