Page 1

Ju lia n Norton •

zv ěrolék a ř v akci

mléčné horečky, ačkoliv jsem předpokládal, že po noci strávené v potoce by byla podchlazená bez ohledu na původní příčinu. Brian jí přidržel hlavu a já jsem připojil ke kapačce lahev kalcia. Pacientka byla velmi slabá, a tak jsme ani nepotřebovali ohlávku, abychom ji udrželi v klidu. Což bylo štěstí, protože jsem si ji zapomněl přibalit. Nedalo se nic dělat, Brian jí musel přidržovat krk. První lahev vykapala rychle a hladce (u směsi kalcia a hořčíku zastavení srdce téměř nehrozí). Následovala druhá a třetí. Ve většině případů tři lahve stačí, aby krávu postavily na nohy a  ona se vydala za svými kamarádkami. Ale Bublina Třetí se ani nehnula. Co se týče dávky infuzního roztoku, který lze v krátké době podat, existuje rozumná hranice, proto jsem se rozhodl u  třetí skončit s  tím, že se na pacientku přijedu později podívat. Vzhledem k tomu, že některé příznaky souvisely s  dlouhodobým  podchlazením v  ledové vodě, nemohl jsem si být jistý, jak nízkou má hladinu vápníku. Dát jí ho při první návštěvě moc by mohlo být riskantní. Řekl jsem Brianovi, že se po dopoledních ordinačních hodinách vrátím. Tvářil se zachmuřeně zejména proto, že jeho kráva dál trčela v potoce, ale také z toho důvodu, že měl lístky na odpolední fotbal. Snažil jsem se být optimistický a vyslovil jsem domněnku, že se Bublina Třetí brzy vzpamatuje a farmář zápas stihne. Ale když jsem se na místě činu objevil podruhé, Brian stále vypadal skoro stejně zničeně jako jeho kráva. „Nezvedla se, Juliane. Pořád je ve vodě. Ani se nepokusila vstát.“ Brianův poraženecký přístup představoval ostrý protiklad k  pozitivnímu a  optimistickému nadhledu Wilfa,

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259146


Ju lia n Norton •

zv ěrolék a ř v akci

jehož potkal podobný malér. Ale oba, Brian i já, jsme věděli, že je to špatné znamení. Kráva, která se po medikaci rychle postaví na nohy, má vždycky dobrou prognózu, ale čím déle leží, tím jsou vyhlídky horší. Skutečnost, že spočívala v potoce a na dně příkrého srázu, její šance na uzdravení ještě zmenšovala. Oba jsme věděli, že se možná nikdy nezvedne. Snažil jsem se být pozitivní. „Ničeho se neboj, Briane. Dám jí do žíly další tři lahve (celkem jich bude šest), a přidám trochu fosforu. Kráva se vzpamatuje a ty si užiješ fotbal. Kdyby potřebovala víc, stačí mi zavolat a já se tady večer zastavím.“ „Dobře, Juliane,“ zazněla pochmurná odpověď. Naložili jsme potřebné vybavení, já nasedl za Briana na čtyřkolku a  následovala další jízda smrti mezi křovím dolů k  potoku. Bublina Třetí dál vězela na stejném místě jako předtím, zpola ponořená do vody. Připadalo mi ale, že trochu pookřála. Zdálo se mi, že vykulila velké hnědé oči, když viděla, jak slézám ze čtyřkolky s kbelíkem, v němž cinkaly lahve a visel z něj oranžový gumový šlahoun. Ovšem nedokázal jsem říct, jestli je to vzrušením z blížícího se vyléčení, anebo ze strachu, že jí zase zapíchnu do krku velkou jehlu. O hodinu a půl později jí vykapaly do žíly další tři lahve lepkavého kalciového roztoku. Následovalo dvacet mililitrů fosforu a  injekce steroidů, které jí měly ulevit od pohmožděnin utržených při kutálení ze břehu. Ležela na břiše, ale neučinila žádný pokus se zvednout. Skoro jako by si to užívala. Její nechuť vstát byla alarmující a Brianova účast na fotbalovém utkání se rozplývala. „Udělal jsi, co jsi mohl, Juliane. Udělal jsi pro ni to nejlepší. Teď je to na ní.“ Nasedli jsme na čtyřkolku a odjeli zpátky na farmu.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259146


Ju lia n Norton •

zv ěrolék a ř v akci

Chudinka Bublina a chudák Brian! Cítil jsem se hrozně kvůli tomu, že léky nezabraly, ale utěšoval jsem se tím, že se jejich účinek třeba projeví později. V tomto okamžiku se ozval můj pager. V ordinaci na mě čeká chromá kočka a dožaduje se mojí pozornosti. Musel jsem jet. Ale předtím jsem na Briana naléhal, aby na ten fotbal přece jenom jel a netrápil se kvůli Bublině. „Večer mi zavolej. Přijedu a dám jí další dávku kalcia,“ slíbil jsem. Vyprávěl jsem mu, jak jsem jednou musel dát zalehlé krávě osmnáct lahví kalcia, než se konečně zvedla. Farmář tehdy pochyboval, jestli má moje snažení cenu. Tolik návštěv a  tolik medikamentů… Slíbil jsem mu, že pokud neuspěju, nic mu nebudu účtovat. V  tomto případě se Brian nestaral, kolikrát přijedu, hlavně že se Bublině uleví. Věděl jsem, že na fotbal nepojede. I kdyby jel, vůbec by si ho neužil. Jak by se mohl bavit, když osud jeho dojnice visí na vlásku? O  půl hodiny později jsem na klinice ošetřil chromou kočku. Ukázalo se, že má na noze absces – nejspíš výsledek pokousání od jiné kočky, což se na jaře často stává. Ačkoliv zánět hodně bolí, snadno se vyléčí injekcemi a tabletkami. Věděl jsem, že se kocourovi rychle uleví, jen co antibiotika zaberou. Štvalo mě, že Bublinin problém jsem nevyřešil stejně snadno a elegantně. Připadalo mi, jako bych Briana a jeho krávu svým způsobem zradil, ale po zbytek odpoledne jsem nevěděl, kam dřív skočit, pager se neustále ozýval, a tak jsem neměl moc času dumat nad ležící krávou a svojí nedostatečnou léčbou. Brian se mi ozval až uprostřed nedělního dopoledne. „Juliane, mohl bys sem přijet, a ještě jednou se podívat na Bublinu, prosím? Jestli tedy nemáš moc práce.“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259146

Profile for Kosmas-CZ

Zvěrolékař v akci (Ukázka, strana 99)  

Zvěrolékař v akci (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz