Potřeboval najít ideál, vyšší ţivotní cíl, zaloţený na rovnosti a spravedlivosti mezi lidmi. A tehdy se domníval, ţe KSČ je to pravé a jediné, které tohle vše můţe obsáhnout. Kdyţ jsme vstoupili do sálu, byl uţ plný lidí a všichni dychtivě poslouchali řečníka, který stál na podiu, opíral se o řečnický pultík a mohutně gestikuloval rukama. Svým proslovem strhnul snad kaţdého, kdo se jen na chvíli zaposlouchal do jeho řečnění. Apeloval na svědomí mladých lidí, kterých tam bylo víc neţ poţehnaně, vyzdvihoval solidaritu mezi lidmi a sliboval, ţe s vládou jejich strany zmizí veškeré sociální rozdíly, chudoba a vykořisťování. „Továrny musí patřit těm, kteří v nich pracují!“ hřímal na celý sál a lidé mu skandovali a tleskali. Kdyţ jsem se rozhlédla kolem sebe, viděla jsem samé mladé muţe, nebo mladé páry, kteří nadšeně naslouchali všemu, co jim bylo přednášeno. Vţdyť kdo by nechtěl naslouchat tomu, jak je pro společnost důleţitý, jak moc je ceněna jeho práce a ţe je právě tím, koho strana hledá. Stála jsem opřená o zeď, téměř na konci sálu a oproti mému očekávání jsem poslouchala od začátku aţ do konce. Jen tu a tam jsem se podívala na špičky svých starých střevíců a omšelou sukni. Byla jsem to vlastně i já, o kom onen muţ přednášel a poprvé jsem se necítila jako jedna z posledních, která se má někde ucházet o pracovní místo. Kaţdý z těch planých slibů, který ten večer zazněl do éteru, se moc hezky poslouchal a bylo tak snadné mu uvěřit. Další vývoj nebylo těţké uhodnout. Netrvalo dlouho a i já jsem do strany vstoupila... Rok 1949 se tehdy stal důleţitým milníkem v mém ţivotě, a to hned v několika ohledech. Nejen ţe jsem tu a tam po večerech vysedávala na stranických schůzích, ale ještě tentýţ rok jsem se za Jirku provdala. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS259128