Černá ozvěna (Ukázka, strana 99)

MICHAEL CONNELLY snížený práh citlivosti vůči násilí. O násilí či jeho aspektech hovoří tak, jako by šlo po celý život o akceptovanou součást jeho každodenního života. Proto je nepravděpodobné, že zmiňovaná událost zafunguje jako prostředek psychologického odstrašení v případě, že se znovu ocitne v situaci, kdy bude muset jednat s nasazením smrtící síly, aby ochránil sebe či ostatní. Domnívám se, že bude schopen bezodkladně jednat. Bude schopen stisknout spoušť. Při rozhovoru s ním jsem neodhalil absolutně žádné neblahé dopady jeho předchozí střelby, nebudeme-li tedy pokládat za nepřípadný jeho pocit zadostiučinění z výsledku incidentu – totiž smrti podezřelého.

Irving zavřel spis a poklepal na něj pěstěným nehtem. Sebral ze skleněného stolu dlouhý hnědý vlas – předpokládal, že patří asistentce Mary Grossové – a hodil ho do odpadkového koše vedle stolu. Harry Bosch je problém, pomyslel si. Pokládal ho za dobrého policajta a dobrého detektiva – dokonce musel zdráhavě obdivovat jeho práci v oblasti vyšetřování vražd, zejména jeho čich na sériové vrahy. Zároveň však zastával názor, že z dlouhodobého hlediska vlci-samotáři nefungují uvnitř systému dobře. A Harry Bosch takovým vlkem-samotářem byl a měl jím navždy zůstat. Nepatřil k rodině LAPD. A navíc se teď zástupce náčelníka dozvěděl něco, co bylo ze všeho nejhorší: Bosch nejen odpadl od rodiny, ale aktivně provádí činnost, která by rodinu poškodila, ztrapnila ji. Irving dospěl k závěru, že musí jednat rychle a jistě. Otočil se na židli a zadíval se z okna na městskou radnici na protější straně Los Angeles Street. A jeho pohled pak jako vždy sjel k mramorové fontáně před Parker Center, k památníku policistům zabitým při výkonu služby. Tohle je rodina, pomyslel si. Tohle je čest. Silně zaťal čelist, tentokrát vítězoslavně. A přesně v tu chvíli se otevřely dveře.

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258951

ČERNÁ OZVĚNA Do kanceláře vkráčeli detektivové Pierce Lewis a Don Clarke a představili se. Ani jeden z nich nepromluvil. Klidně to mohli být bráchové. Oba měli nakrátko ostříhané hnědé vlasy, hranatou postavu vzpěračů a konzervativně střižené obleky z šedého hedvábí. Lewis s tenkým antracitovým proužkem, Clarke s kaštanově hnědým. Oba měli nízko těžiště, takže byli obratní.

A oba stáli v lehkém předklonu, jako by se brodili v moři a rozbíjeli hlavou vlny. „Pánové,“ oslovil je Irving, „máme problém – problém nejvyšší priority – s jistým detektivem, se kterým jsme už tady měli co do činění. S detektivem, s nímž už jste oba do jisté míry úspěšně pracovali.“ Lewis s Clarkem se na sebe podívali a Clarke si neodpustil drobný a rychlý úsměv. Nedokázal odhadnout, o koho by mohlo jít, ale rád pracoval s opakovanými delikventy. Byli krásně zoufalí. „Harry Bosch,“ dodal Irving. Chvíli počkal, aby nechal to jméno zapůsobit, a pokračoval: „Udělejte si malý výlet na hollywoodskou divizi. Chci proti němu okamžitě otevřít sto osmdesát jedničku. Žalující stranou bude Federální úřad vyšetřování.“ „FBI?“ podivil se Lewis. „Co s nima prováděl?“ Irving ho pokáral za použití zkratky a vyzval oba detektivy, aby se posadili na dvě židličky před jeho stolem. Během následujících deseti minut jim vylíčil obsah telefonátu s FBI, který před pár minutami absolvoval. „Podle úřadu je to příliš velká shoda okolností,“ uzavřel. „Já s tímto názorem souhlasím. Bosch v tom může být nějak namočený a úřad ho chce z Meadowsova případu odvolat. Kdyby nic jiného, tak loni podle všeho za tohoto člověka intervenoval, protože je to jeho bývalý kamarád z války. Postaral se, aby se Meadows vyhnul vězení – zřejmě proto, aby mohl uskutečnit to vloupání do banky. Jestli Bosch o téhle akci věděl, nebo jestli byl do ní hlouběji zaangažován, to opravdu netuším. Ale rozhodně zjistíme, co má detektiv Bosch za lubem.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258951

MICHAEL CONNELLY Na tomto místě se Irving odmlčel, aby dodal svým závěrečným slovům patřičnou váhu včetně plného zatnutí čelisti. Lewis s Clarkem byli dost chytří na to, aby věděli, že ho nemají přerušovat. „Je to pro nás příležitost dosáhnout v Boschově případu něčeho, čeho jsme zatím nedosáhli. Eliminovat ho. Zprávy budete podávat přímo mně. A jejich kopie budete každý den posílat i Boschovu nadřízenému, jistému poručíkovi Poundsovi. Se vší diskrétností. Samotné zprávy mi však nestačí. Chci, abyste mě dvakrát denně informovali i telefonicky, ráno a večer.“ „Hned na to jdeme,“ řekl Lewis a vztyčil se. „Miřte vysoko, pánové, ale buďte opatrní,“ poradil jim Irving. „Detektiv Harry Bosch už není celebritou, jakou kdysi býval. Ale přesto si ho nenechte vyklouznout.“ Boschův pocit trapnosti z toho, jak ho agentka Wishová bez okolků odmítla, se ve výtahu proměnil ve vztek a zmar. Jako by se mu v prsou narodil fyzický útvar, který mu vystřeloval do krku. Byl ve výtahu sám, a tak když mu na opasku začal cvrlikat pager, nevypnul ho, ale nechal ho pípat předepsaných patnáct vteřin. Spolkl hněv i rozpaky a přetavil je v odhodlání.

Vystoupil z kabiny a podíval se na telefonní číslo, které svítilo na digitálním displeji pageru. Předčíslí 818 prozrazovalo hovor z Valley, ale samotné číslo neznal. Zamířil k řadě telefonních automatů na nádvoří federální budovy a číslo vytočil. Devadesát centů, oznámil mu elektronický hlas. Naštěstí měl dost drobných. Naházel je do přístroje a v polovině prvního zazvonění se mu ozval Jerry Edgar. „Harry,“ začal bez pozdravu. „Jsem pořád na sdružení veteránů a poslouchám tady hromady výmluv. O Meadowsovi prý žádné spisy nemají. Prý musím jít přes Washington, nebo si obstarat soudní příkaz. Řekl jsem jim, že ten spis prokazatelně existuje – už vzhledem k tomu, cos mi řekl ty. ‚Heleďte,‘ povídám jim, ‚než si ten soudní příkaz obstarám, můžete se podívat 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258951