milionů lidí, jedí lidské maso, pijí krev a mrtvým nepřátelům vyřezávají z těl tuk, jímž pak zapalují jejich vesnice. Jiní říkali, že Velký chán je vlastně bájným knězem Janem, vládcem východní říše, v níž tryskají fontány mládí a křižují ji čtyři řeky tekoucí z ráje. Občas se na ostrově zastavili i misionáři. Ti, kteří teprve pluli k Mongolům, se pyšnili zvacími dopisy naznačujícími, že by se chán mohl nechat pokřtít, a vezli okázalé dary, z nichž Uršanábimu nejvíc utkvěla stříbrná fontána v podobě stromu, z jehož koruny čtyři lvi chrlili z tlam víno z hroznů, víno z rýže, medovinu a kumys — převozník ji s misionáři a jejich námořníky důkladně ozkoušel, než loď ráno odplula dál. Ovšem misionáři, kteří se vraceli z říše domů, byli zkroušení, protože na mongolském dvoře se setkali s poselstvy z krajů Buddhy i proroka Mohameda a měli pocit, že si z nich Mongolové dělají legraci. Uršanábi musel obdivovat ten stepní lid, který poznal důležitost pohádek, vyprávěl o sobě co nejdivočeji a udržoval ostatní svět v napětí a očekávání. Později na své cestě na západ, za lepšími pastvinami pro koně, vyplenili Mongolové jakoby mimoděk Bagdád, centrum světové vzdělanosti. Společně s franckými křižáky pobili milion tamních obyvatel, jejich mrtvoly narovnali do pyramid a zapálili, knihovny z Domu moudrosti naházeli do Tigridu; nikdo nespočítal, kolik knih bylo toho dne zničeno, ví se jen, že celá řeka zčernala od inkoustu. Když se Uršanábi doslechl, že Dům moudrosti potkal stejný osud jako před lety Alexandrijskou knihovnu, musel uznat, že dějiny lidstva se přece jen trochu podobají koloběhu ostrovních makaků a krabů. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258476