Předtím Středa 21. prosince 2016 – odpoledne
Kráčela jsem po naší ulici, obalená mráčky horkého dechu, který mi vycházel z úst, a přistihla se, že se pro sebe usmívám. K smíchu toho zrovna moc nebylo, a tak jsem rychle zvážněla. Nebe nahoře pomalu odumíralo, pouliční lampy ožívaly a uka zovaly mi cestu domů. Zavřela jsem za sebou branku, chlad né prsty druhé ruky přepnuly na autopilota a šmátraly v tašce po klíčích. Když se zahřály a vrátil se jim cit, odemkla jsem a ve šla. Do uší mě udeřil nějaký zvuk. Ani jsem nezavřela dveře, do klopýtala krátkou chodbou do obýváku a uviděla Paula, jak leží na gauči a dívá se na televizi. Ztracený manžel se vrátil. Krátce ke mně zvedl oči a zadíval se zase na obrazovku. „Jsi doma brzo.“ Víc nic. Nevěděla jsem o něm, neozval se mi víc než čtyřiadvacet hodin, a nemá mi co říct. Bezděky jsem si založila ruce jako klasická vzteklá manželka, jíž jsem se stala. „Kde jsi byl?“ vyhrkla jsem. Hlas se mi malinko třásl a ne byla jsem si ani jistá, jestli chci slyšet odpověď. Měla jsem vztek, ale zároveň se mi ulevilo, že ho vidím v pořádku. „U mámy. Ale tobě je to stejně jedno.“ „Jak to myslíš? Byla jsem starostí bez sebe. Měl jsi mi za volat.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258411