98
n o r a
r o b e r t s
•
k dy ž
p ř i j d e
s o u m r a k
„To jsi udělala dobře. No, ještě si musím promluvit s jejím přímým nadřízeným a s lidmi, co s ní byli na té poslední směně.“ „To je Drew Mathers. Zatím od něj vím, že Billy Jean poslala ostatní domů kolem půl jedné. Tou dobou tam prý měla tři páry. Čtyři lidi, co přišli společně, a s tou zbylou dvojicí si prý povídala. Nevím přesně, v kolik zavřela a odešla, ale můžu vám dát jména lidí, co tam s ní byli chvíli po půl jedné.“ „To by mi pomohlo. Ona měla nějakého přítele, že?“ „Rozešli se docela nedávno. Jistý Chad Ammon. Dělá u nás řidiče a občas pomáhá se zavazadly. Dneska má volno.“ „To je syn Stu Ammona?“ „Ano.“ „A víš taky, proč se rozešli?“ „Vykopla ho, protože ji podvedl s nějakou holkou z Missouly, a předtím ještě s jednou z Milltownu. K tomu chci říct, že ve vztahu se mu sice věřit nedá, ale jinak to není zlý člověk. A z toho rozchodu si zas tolik nedělal. Bral to, jak to je.“ „Vídala se s někým jiným?“ „Říkala, že si dává pauzu. Že má…,“ Bo se ohlédla na babičku, „jistých anatomických částí na chvíli dost. Vídala jsem ji skoro každý den, takže bych věděla, jestli už změnila názor.“ „Díky, žes mi to tak hezky urovnala, Bo.“ Tate schoval notes do kapsy a vstal. „Díky za dobré kafe, paní Bodineová,“ oslovil babičku. „Už vás nechám na pokoji.“ „Jedete teď do rezortu?“ zeptala se Bodine. „Ano.“ „Kdybyste mě vzal s sebou, seženu vám lidi, co potřebujete vyslechnout, a najdu vám k tomu nějaký kout.“ „Budu rád.“ Zatímco čekal, až se oblékne, Bodine se ještě ohlédla na svou rodinu. Dál tu nebylo co řešit. Vyšla tedy se šerifem ven. „Já vím, že mi nemůžete moc říct,“ začala, „ale je jasné, že Billy Jean někdo pronásledoval. Netuším, proč právě tam zastavila, ale podle stop se zdá, že ji někdo napadl a že před někým utíkala.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258410
99
n o r a
r o b e r t s
•
k dy ž
p ř i j d e
s o u m r a k
„Musíme ještě dost udělat, aby se tohle mohlo oficiálně tvrdit.“ „Ptám se spíš, jestli bych neměla nabrat víc lidí k ochrance.“ „Myslím, že to nebude nutné, ale vždycky, když se něco takového přihodí, lidi dostanou strach. Takže se zařiď, jak uznáš za vhodné.“ Zemřela dívka, kterou znala, a ještě na jejich pozemku. Bodine marně uvažovala, co vhodného by měla udělat.
Callen zavedl mírnou kobylku do přívěsu a všiml, že k nim ze silnice míří šerifovo auto. Očekával to. Zavřel dveře přívěsu a zašel do přístřešku, kde Easy LaFoy hřebelcoval jiného koně. „Ty se projedeš později,“ broukal Easy k valachovi, „zatím si tady můžeš lenošit.“ „Easy, potřeboval bych, abys odvezl na jízdárnu přívěs s koňmi. Maddie tam má asi za hodinu lekci.“ „Ještě jsem to nedodělal tady, šéfe.“ „To nic, postarám se sám. Odvez je a osedlej. A vyřiď Maddie, že se má řídit instrukcemi. Během její lekce si třeba skoč na oběd.“ „Tak fajn.“ Když Easy vyšel s Calem ven, právě se blížil šerif. „Asi přijel kvůli tomu, co se stalo s tou holkou. Hrozná věc.“ „Jo. Tak už jeď.“ Callen šel šerifovi naproti. „Nazdar, Cale,“ zdravil Tate, „jak se daří mamince?“ „Docela dobře. Baví ji rozmazlovat první vnouče.“ „Taky máme jedno na cestě.“ „To jsem nevěděl.“ „No jo, v květnu to bude. Žena už blázní a nakupuje dupačky a plyšáky.“ Tate se odmlčel a sledoval, jak Easy manévruje s autem a přívěsem. „Ten je tu nový?“ „Ano, ale to já vlastně taky.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258410
100
n o r a
r o b e r t s
•
k dy ž
p ř i j d e
s o u m r a k
„No, nečekalo tě nejlepší přivítání. Mohl bys mi to taky převyprávět?“ „A šlo by to při práci? Odpoledne sem dorazí šest lidí na vyjížďku v terénu.“ „Jasně.“ Došli ke koňům do přístřešku a Callen pokračoval v hřebelcování, kde Easy přestal. Přitom šerifovi znovu vyprávěl vše od setkání s Bodine ve stájích až po nález těla. „Vzali jste to po stezce White Trail, že?“ „Jo. Za tohohle počasí je to jízda jak z filmového plátna. Prostě krása.“ „O tom asi budeš něco vědět. Myslím o filmu.“ „Dá se říct.“ „A do Saloonu na drink jsi ještě nezašel, co jsi zpátky?“ „Ne, měl jsem moc práce. Dal jsem si pivo tady na ranči. S tou holkou jsem se nepotkal.“ Ale nikdy na ni nezapomenu. „Nemůžu sice dokázat, že jsem tam v noci nevyrazil a nehonil v lese holku, co jsem nikdy neviděl, ale byla by to u mě dost velká změna chování.“ Tate se i přes vážnost situace musel pousmát. „Občas ses tu ale účastnil nějakých rvaček, pokud se pamatuju.“ „S klukama a chlapama,“ přikývl Callen s klidem, třebaže mu ty otázky připomínaly Clintokovo myšlení. „Pokud jde o ženské, neříkal bych tomu zrovna rvačky a vždycky jsme se na nich museli oba dohodnout.“ „Je pravda, že nic jiného jsem zatím neslyšel.“ Tate ukázal na Calovo oko. „Ale tohle na rvačku vypadá. Udělala se ti tam slušná modřina.“ „Už jsem měl horší. To Bodine… Ona se prostě chtěla dostat ke své kamarádce. Na nic jiného v tu chvíli nemyslela, a já jsem jí to přece nemohl dovolit. Takže jo, trochu jsme se přetahovali, a uznávám, že má skvělý pravý hák.“ „Takhle jsi to vyprávěl taky mému zástupci?“ „Ano.“ Tate se na moment odmlčel. „A nic dodat nechceš?“ „Není moc co.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258410