Pak si našel oblý kámen, dřepl si do škarpy a hřebík pečlivě zatloukl zpátky. „A je to!“ šklíbil se optimisticky a osahal místo palcem. „Ten mizera to má za sebou!“ Ovšem hřebíkův epitaf měl znít ‚Nesmrtelný‘. Ani ne za čtvrt hodiny si totiž pokaždé provrtal cestu vzhůru. Nobby se samozřejmě pokusil s Dorothy pomilovat, ale když ho odmítla, nijak na ni nezanevřel. Měl tu šťastnou náturu, co nedokáže brát vlastní porážky příliš vážně. Choval se naprosto nenuceně a bujarým barytonem si nepřestával prozpěvovat. Nejraději měl ‚Sonny Boy‘, ‚Na Vánoce v chudobinci‘ (na melodii ‚Plesej chválou‘) a ‚–!–! A dál už ani muk!‘ a po vojensku si čile broukal do kroku. V šestadvaceti letech už byl vdovec a za svůj život vystřídal prodej novin, drobné krádeže, polepšovnu, armádu, loupeže a vandrování. Podobná fakta jste si ovšem museli dát dohromady sami, protože Nobby neměl na to, aby chronologicky vylíčil svou životní pouť. Ale při povídání dal tu a tam k dobru nějakou živou vzpomínku: těch šest měsíců, co strávil jako řadový voják, než ho propustili se zraněným okem, nestravitelnou vězeňskou břečku, dětství na ulici londýnského předměstí, ženinu smrt při porodu, když jí bylo osmnáct a jemu dvacet, bolestivě pružné rákosky v polepšovně, tupé zadunění nitroglycerínu v pancéřovaných dvířkách sejfu obuvnické továrny, odkud Nobby pláchl se sto pětadvaceti librami a utratil je během tří týdnů. Třetí den odpoledne dorazili k prvním chmelnicím a začali potkávat zklamané česáče, většinou tuláky, kteří táhli zpátky do Londýna se zprávou, že to nemá cenu – chmel prý letos nestojí za nic a ceny jsou nízké a všechno už stejně obšancovali cikáni a ‚domovský česáči‘. To vzalo Flo s Charliem veškerou zbývající chuť, ale Nobbymu [98]
Fararova dcera sazba 11.indd 98
28.11.2018 11:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258353
se přesto šikovnou kombinací výhrůžek a přemlouvání podařilo dostrkat je ještě o několik mil dál. V jedné vesničce narazili na starou Irku, paní McElligotová se jmenovala, právě dostala práci na soukromé chmelnici a vyměnila s nimi několik jablek za kousek masa, který z někoho ‚vyrazila‘ ten den ráno. Poradila jim, jak na česání chmele a u jakých statkářů to mají zkusit. Všichni se unaveně povalovali na trávníku na návsi proti malému hokynářství s několika vývěskami. „Nejlepší bude prubnout to na statku u starýho Chalmerse,“ radila paní McElligotová hrubým dublinským přízvukem. „To máte vodsaď asi pět mil. Prej tam chtěj eště tak deset lidí. Podle mýho, teda jesli tam dorazíte zavčas, by na vás eště mohlo zbejt místo.“ „Eště pět mil! To tu sakra neni nic bližšího?“ zabručel Charlie. „No, pak je tu starej Norman. Tam dělam já. Začínám zejtra ráno. Ale k Normanovi už nemá cenu chodit, protože ten bere jen domovský a eště prej chce půlku chmele nechat vopadat.“ „Co jsou to domovský?“ zeptal se Nobby. „No přece ty, co tu někde bydlej. Buďto člověk bydlí někde blízko, anebo mu hospodář musí nechat ňákou boudu, kde by jako spal. Na to sou dneska zákony. Jó, to za starejch dobrejch časů sem člověk jednoduše přišel, zalez si do ňákýho chlíva a nikdo se ho na nic nevyptával. Vod tý doby, co sou u vesla lejbristi, nenechaj člověka na pokoji, no a teď si vymysleli zákon, že jako hospodář nesmí brát česáče, dyž pro ně nemá pořádný ubytování. Tak Norman bere jenom ty, co maj kde bydlet.“ „No, ale vy tu přece nebydlíte, ne?“ „To se ví, že ne. Ale starej Norman si myslí, že jo. Nakukala sem mu, že sem na návštěvě v jedný chalupě [99]
Fararova dcera sazba 11.indd 99
28.11.2018 11:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258353
kousek vodsuď. Mezi náma, večer si dycky zalezu do kravína. Nejni to tak špatný, až na ten smrad vod hnoje, ale člověk se musí zdekovat před pátou, aby ho nečapli, dyž dou ráno dojit.“ „My s česánim nemáme vůbec žádný zkušenosti,“ přiznal Nobby. „Dyť já sakra ani nevim, jak ten chmel vůbec vypadá. Ale asi bude lepší, když se budeme tvářit jako starý mazáci, co?“ „Kdepák! Na chmel člověk žádnej fortel nepotřebuje. Utrhneš ho a hodíš do koše. A to je celý. Na chmelu nejni nic složitýho.“ Dorothy podřimovala. Slyšela, jak se ti ostatní nezávazně baví, nejdřív o česání chmele, pak o nějaké dívce, o níž psali v novinách, protože zmizela z domova. Flo s Charliem četli vývěsky na protějším krámku. Přitom trochu ožili, protože jim ty plakáty připomněly Londýn a jeho radosti. O pohřešované, jejíž osud je upoutal, se hovořilo jako o ‚farářově dceři‘. „Četlas tohle, Flo?“ Charlie se zaujetím nahlas přečetl obsah vývěsky: ‚Tajemství milostného života farářovy dcery. Šokující odhalení.‘ Páni! Dal bych klidně penci za to, abych si to moh přečíst.“ „A vo čem to je?“ „Cože? Vy vo tom nic nevíte? Sou toho plný noviny. Farářová dcéra túdle a farářová dcéra támdle – a místama je to pěkná sprosťárna.“ „To bude asi kus, co, ta farářova dcera,“ prohodil Nobby vleže na zádech. „Jó, ta kdyby se tu tak chtěla někde vochomejtnout! Já už bych věděl, co s ní, ta by koukala.“ „Ta žába vajchla z domova,“ vysvětlovala paní McElligotová. „Táhla to s chlápkem, co byl vo dvacet let starší než vona, no a teď zmizela a voni po ní všude pátraj.“ [100]
Fararova dcera sazba 11.indd 100
28.11.2018 11:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258353