Pak si našel oblý kámen, dřepl si do škarpy a hřebík pečlivě zatloukl zpátky. „A je to!“ šklíbil se optimisticky a osahal místo palcem. „Ten mizera to má za sebou!“ Ovšem hřebíkův epitaf měl znít ‚Nesmrtelný‘. Ani ne za čtvrt hodiny si totiž pokaždé provrtal cestu vzhůru. Nobby se samozřejmě pokusil s Dorothy pomilovat, ale když ho odmítla, nijak na ni nezanevřel. Měl tu šťastnou náturu, co nedokáže brát vlastní porážky příliš vážně. Choval se naprosto nenuceně a bujarým barytonem si nepřestával prozpěvovat. Nejraději měl ‚Sonny Boy‘, ‚Na Vánoce v chudobinci‘ (na melodii ‚Plesej chválou‘) a ‚–!–! A dál už ani muk!‘ a po vojensku si čile broukal do kroku. V šestadvaceti letech už byl vdovec a za svůj život vystřídal prodej novin, drobné krádeže, polepšovnu, armádu, loupeže a vandrování. Podobná fakta jste si ovšem museli dát dohromady sami, protože Nobby neměl na to, aby chronologicky vylíčil svou životní pouť. Ale při povídání dal tu a tam k dobru nějakou živou vzpomínku: těch šest měsíců, co strávil jako řadový voják, než ho propustili se zraněným okem, nestravitelnou vězeňskou břečku, dětství na ulici londýnského předměstí, ženinu smrt při porodu, když jí bylo osmnáct a jemu dvacet, bolestivě pružné rákosky v polepšovně, tupé zadunění nitroglycerínu v pancéřovaných dvířkách sejfu obuvnické továrny, odkud Nobby pláchl se sto pětadvaceti librami a utratil je během tří týdnů. Třetí den odpoledne dorazili k prvním chmelnicím a začali potkávat zklamané česáče, většinou tuláky, kteří táhli zpátky do Londýna se zprávou, že to nemá cenu – chmel prý letos nestojí za nic a ceny jsou nízké a všechno už stejně obšancovali cikáni a ‚domovský česáči‘. To vzalo Flo s Charliem veškerou zbývající chuť, ale Nobbymu [98]
Fararova dcera sazba 11.indd 98
28.11.2018 11:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258353