Vladimír Mikeš Vidím už život z druhé strany
Je to nad lidské síly Je to nad lidské síly. Posvátné není k nalezení. Za chvíli vyprší mi lhůta života a stále to přebývá kdesi na druhém břehu u skákadla, prkna vysunutého na kůlech nad vodu. Teskní po skotačení kluků. Cosi se odtamtud upřeně dívá na zdejší břeh. Mnozí nám ze života odcházejí a živých nepřibývá. O deváté hodině ranní, když padá mlha, věštkyně krásného dne, není po nich ani potuchy. Rád bych je tu měl všechny až k horkému okraji lesa. S věnečky jestřábníků kolem hlavy, čarovného kvítí, co roste u jezera. Tolik jich bylo, celá stráň by jimi rozkvetla, bolavé nohy by mohli smočit dole v jezeře, jména některých už dávno vypadla z paměti, ale z vrásčitých tváří svítila by pohaslá mladost. Možná tu jsou, ale neviditelní pro pozemské oči. (22. 4. 2016)
96 | Nova et vetera
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258329