pokusil přejet tady dole pod sanatoriem na parkovišti. Byl opravdu dost potlučený. Vůbec nic dalšího nevím.“ „Sakra! Přejet?“ svraštil čelo, což v pohublém obličeji vyvolalo divný škleb. „Asi ses do něčeho namočil a začalo tě to pronásledovat.“ Nadhodil jsem udičku, ale podle stavu jeho mysli to nevypadalo, že se chytí. „To ty podělaný peníze,“ zavrčel temně. „Jaké peníze?“ „Ale, prodal jsem něco, co jsem neměl dát z ruky,“ sklenku s pitím si už podržel sám a upřeně se zadíval na svoje prsty. „Třeba to půjde ještě ovlivnit?“ „Ale Márine, sám víš, že některé procesy jsou prostě nevratné. A tohle je jeden z nich.“ „Mohl bych se třeba pokusit…,“ neposlouchal mě a zavřel oči na pár dlouhých minut, takže jsem radši zmlknul. Ale nedalo mi to… „Řekni mi, Lamberte, co je náplní projektu Orphan?“ „Coó?“ otevřel doširoka oči. Lekl jsem se, že se mu snad zastavil dech. „Projekt Orphan,“ zopakoval jsem to ještě jednou. Chvíli bylo ticho. „Zeptej…, zeptej se Luigiho, ten k tomu má příběh…,“ sevřel rty. „Luigi mě odkázal na tebe. Tak mi aspoň řekni, proč má takový název?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258196