98 . . . určená duchům Sudeťáků, kteří nás, po válce na‑ plavené a naplavenými zplozené, dosud směli pro‑ klínat dnem i nocí? Možná právě díky těmto neviditelným a nepotvrze‑ ným změnám mohl otec odpustit i mně. O jeho lásce (čtenářům se omlouvám, vhodnější slovo se pro tuto chvíli nenabízí) svědčí i četné sny. Star‑ tujeme auto kdesi v hlubokém sklepení, které je schopno překonat strmé schodiště, abychom pro‑ jeli hlavním vchodem a vyrazili na jih ne kvůli moři, nýbrž kvůli zeleným řekám, které se proplétají kra‑ sovými kaňony. Létáme vedle sebe na miniatur‑ ních helikoptérách, které se ovládají pouhým vě‑ domím. Otec mě předchází na mých běžkařských výletech a razí přede mnou stopy ve sněhu. Stopy, už ne úplně čerstvé, částečně převáté a následně i přemrzlé, jsou nezvykle široké, protože otec má na nohou neohrabané lyže univerzálky s primitiv‑ ním vázáním na sjezd i na výlety, jak si je pamatuji ještě z dětství. Jednou mě zastihne během příprav přednáš‑ ky o Andreji Tarkovském. Snažím se ho vystrna‑ dit pod záminkou, že v okolí je půvabná zřícenina, kterou by si neměl nechat ujít (výtvory hmotné kultury ho nikdy moc nezajímaly; že by tam na sobě v tomto ohledu zapracoval?). Mlčí, neodpo‑
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258119