Roman Bureš „Já už bych šla spíš domů…,“ zabručela Lilith a hodila ze svahu kamínek. „Domů k mamince, jo?“ dobíral si ji. „Nebuď ubrečená.“ „Nejsem ubrečená! Prostě mě ten pochod už sere!“ Samael chvíli promýšlel strategii. Jestli si Lilith postaví hlavu, je po všem. „Víš, chci si nebeskou blánu zblízka prohlédnout, když už jsem tu. Koukej, jak je nízko.“ Oba se zadívali k obzoru. Nebe opravdu vypadalo na dosah. Dokonce se zdálo, že se směrem k nim svažuje. Ale to mohl být jen optický klam. „Vždyť tohle není ani nejvyšší hora,“ upozornila Lilith. „To ne, ale víš, že se říká, že na několika místech je nebeská blána velice nízko. Tak tohle je jedno z těch míst.“ „To jsou jenom pověry, Same. Stejně jako se říká, že rozbité zrcadlo přináší sedmdesát let smůly nebo že roh jednorožce zlepšuje erekci… Samé nesmysly!“ Samael si vzdychl. Démoni jsou poživační, vášniví a rozmarní, ale také trochu přízemní. A v tom hle se Lilith od většiny moc neliší. V Inferiu novým myšlenkám nikdy nikdo nebránil, ale málokdo s nimi přicházel. Možná proto, že démoni měli vše a nic nového nepotřebovali. „A tebe nezajímá, co je nahoře?“ „Proč by mělo?“ vykulila na něj oči. „K čemu potřebuju vidět z blízka nebe? Mě zajímá historie. Ty studuješ strojírenství, máš farmu a lovy. Máme kamarády, večírky. Pití, drogy a sex! Co chceš od živo-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258093
Inferium ta víc? Proč si ho neustále komplikuješ nějakýma otázkama?“ Samael nasupeně shlížel na svět pod jejich nohama. Na tenounkou stužku řeky, na Prašnou Křovinu velikosti knoflíku. „Možná právě proto tě miluju,“ povzdechla si nakonec. „Než děda zemřel, vyslovil proroctví. Že prý lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebe neunese,“ zabručel Samael. „To mohlo znamenat cokoli. Víš, jak bývají smrtelná proroctví zmatená.“ „Navíc se v posvátných svitcích píše, že jednou se blána ztenčí natolik, že jí budeme moci projít. A horoskopy v novinách říkají, že to má být letos.“ „Za prvé: kromě Leviathanových mnichů nikdo neví, co se doopravdy ve svitcích píše. Za druhé: horoskopy jsou jenom pověra!“ „A co když ne?“ houkl trucovitě. „Co když skutečně máme možnost otevřít nějakou bránu do jiného světa?“ Shovívavě ho pohladila. „Navíc tam prý čeká neskutečný poklad. A dobře víš, že nápadníkovi s holým zadkem tě táta nedá.“ Chvíli jí to trvalo, ale nakonec se usmála. „Dávám ti poslední den, Same,“ zvedla varovně prst. „A jestli do té doby nevylezeme na ten debilní vrchol, tak na to kašlu, popadnu tady kamaráda a mažu zpátky. A Same! Jestli se i pak budeš vzpírat, už nikdy nezasuneš!“ „Jsi sprostá vyděračka, víš to?“ usmál se a políbil ji.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258093
Roman Bureš 17 Náramkové hodinky tvrdily, že vlak jel sedm hodin, Rónan však měl dojem, že pod podvozkem strávil půlku života. Minimálně jednou během cesty ztratil vědomí, spalovala ho žízeň, rána opět krvácela a jeho tělo stravovala horečka. Několikrát vedl vnitřní monolog, v němž se sám sebe ptal, proč to vlastně dělá. Prostě proto! Germáni ho strašlivě nasrali, to dítě nikomu neublížilo! To chce zachránit všechny děti? Ví, kolik jich už bylo zabito? Nebo je to snad způsob, jak se vyrovnat s minulostí? Proč se mu najednou vracejí obrazy jeho dětí rozpáraných v Antiochii křižáky? Jeho saské ženy zmučené inkvizitory? Těch obrazů bylo stále víc, valily se na něj jako povodeň výčitek. Rónan visel na podvozku, vlasy ho šlehaly do tváří a kapky jeho krve odnášel proudící vzduch. Najednou ho udeřil pach smrti. Trhnul sebou a prudce otevřel oči. Nebýt opasku, spadl by do kolejiště a vlak by ho rozjezdil na kaši. Rychle se blížil ke zhmotněnému utrpení. Jako by přijížděl k samotné bráně pekelné. Něco podobného se dalo vycítit v čerstvě pokořených městech, nikdy však tak intenzivně a v takové míře. Vlak zpomaloval a Rónan děkoval všem bohům, že už je konec. Byl na konci sil, ztratil spoustu krve a delší cestu by pravděpodobně nezvládl. Již byla tma a vagony se sunuly podél obrovitého nádraží zalitého světlem reflektorů. Už z dálky je vítal štěkot rozdrážděných psů, na betonové rampě
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258093