Klel, bil se do hlavy, bědoval, skučel, ale zabít toho hňupa na místě nemohl. Byť bych tím zřejmě vylepšil genofond české populace, říkal si. Václav ho ignoroval. Jako by se myšlenkami ocitl jinde. „Hele, Omega,“ popošel ke kandelábru, kde začal luštit nějaký plakátek. „Cože? Jaká Omega, co to meleš?“ Nečesaný se na kumpána obrátil s bezelstným úsměvem: „To je kultovní maďarská kapela. Fotr ji zbožňoval. Mají vynikajícího klávesáka Laciho.“ Evženovi se zdálo, že omdlí, a zalapal po dechu. „Je to už dneska večer ten koncert, nepůjdem?“ „Moment!“ vzpamatoval se šéf, „ty víš, co je to kultovní?“ „Ne, ale otec to vždycky takhle říkal. To už měl Evžen mžitky před očima. „A máš snad na lístky, ty debile?!“ zařval jak pavián v agónii.
2
Po cestě z letiště do hotelu novomanželé uvízli v dopravní zácpě poblíž východního budapešťského nádraží, když tu si Běla na ulici všimla starých známých, a vlastně ji to už nechávalo docela klidnou. Andělé jaksepatří, pomyslela si a skoro tomu začínala i věřit. „Naši všudybylové,“ oznámila žertovně Karlovi a ukázala ven z okna. „Koukám, že andělé z Betléma jsou nějací vytočení,“ pravil Karel skoro bez emocí. „Co je to za chlapy? Nepovídali náhodou, že jedou na Slovácko? To si tady domlouvají turné, nebo co?“ „Jdeme to zjistit,“ táhla ho ven z autobusu. „Vystupujem, Romi,“ dala pokyn synovi. „Blázníš?“ bránil se Karel. „Pojď, tati,“ zaškemral Románek, kterého venku zaujal obchod s elektronikou a mobilními telefony. „Prosím!“ řekl úpěnlivě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258058