Klel, bil se do hlavy, bědoval, skučel, ale zabít toho hňupa na místě nemohl. Byť bych tím zřejmě vylepšil genofond české populace, říkal si. Václav ho ignoroval. Jako by se myšlenkami ocitl jinde. „Hele, Omega,“ popošel ke kandelábru, kde začal luštit nějaký plakátek. „Cože? Jaká Omega, co to meleš?“ Nečesaný se na kumpána obrátil s bezelstným úsměvem: „To je kultovní maďarská kapela. Fotr ji zbožňoval. Mají vynikajícího klávesáka Laciho.“ Evženovi se zdálo, že omdlí, a zalapal po dechu. „Je to už dneska večer ten koncert, nepůjdem?“ „Moment!“ vzpamatoval se šéf, „ty víš, co je to kultovní?“ „Ne, ale otec to vždycky takhle říkal. To už měl Evžen mžitky před očima. „A máš snad na lístky, ty debile?!“ zařval jak pavián v agónii.
2
Po cestě z letiště do hotelu novomanželé uvízli v dopravní zácpě poblíž východního budapešťského nádraží, když tu si Běla na ulici všimla starých známých, a vlastně ji to už nechávalo docela klidnou. Andělé jaksepatří, pomyslela si a skoro tomu začínala i věřit. „Naši všudybylové,“ oznámila žertovně Karlovi a ukázala ven z okna. „Koukám, že andělé z Betléma jsou nějací vytočení,“ pravil Karel skoro bez emocí. „Co je to za chlapy? Nepovídali náhodou, že jedou na Slovácko? To si tady domlouvají turné, nebo co?“ „Jdeme to zjistit,“ táhla ho ven z autobusu. „Vystupujem, Romi,“ dala pokyn synovi. „Blázníš?“ bránil se Karel. „Pojď, tati,“ zaškemral Románek, kterého venku zaujal obchod s elektronikou a mobilními telefony. „Prosím!“ řekl úpěnlivě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258058
Jedině ono TATI Karla obměkčilo, jinak by totiž Bělu nechal jít ke všem čertům. Bylo to úplně první Románkovo tati a znělo kouzelně. Běla musela anglicky poprosit řidiče, aby jim otevřel dveře. Maďar jí nerozuměl, načež sepnutými dlaněmi opsala před břichem oblouk, jako že je těhotná, a pak se mu rukama nohama snažila vysvětlit, že se jí udělalo zle a potřebuje na vzduch. Šofér jí docela ochotně vyhověl. „Köszönöm szépen,“ poděkovala mu Běla, která se v letadle naučila asi deset konverzačních obratů pro přežití. Maďar se mile usmál, tohle oni vždy ocení, když se cizinec pustí do jejich kuriózního jazyka. Karel s Romčou čekali uprostřed vozu a nejspíš se v duchu ptali, co tam Běla tak dlouho řeší. Vtom se s charakteristickým zasyčením otevřely dveře autobusu a mohli konečně ven. „Opatrně,“ řekl Karel Romčovi při vystupování; poslední schůdek byl totiž dost vysoko nad zemí, protože vozidlo nestálo na zastávce, ale uprostřed ucpané silnice. Karel pak malého bezpečně převedl na chodník. Evžena s Vencou, kteří se za chůze neznámo kam stále hádali, trojice s kufrem dohnala o minutu později. „Nějakej problém, hoši?“ zastavila je Běla. „Velkej,“ řekl Evžen, jako by bylo úplně normální potkávat ty samé lidi jeden den na Hedeči, druhý den v Zábřehu a Mohelnici a o pár hodin později v Budapešti. „Potřebuju, abyste mě na vždycky zbavili tady toho pošuka,“ zapíchl ukazovák do Vendovy hrudi. „Jé, to jste zase vy,“ tlemil se Nečesaný. „Nechcete jít se mnou večer na Omegu? Mají kultovního klávesáka. Ale museli byste koupit lístky.“ Románek zatahal Karla za rukáv a ukázal na vytoužený krámek s mobily: „Můžu si zatím skočit tam do toho obchodu, tati?“ „Utíkej,“ svolil Karel, poté co se pohledem poradil se ženou. „A počkej tam na nás.“ „Můžem nějak pomoct?“ optala se Běla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258058
„Bingo!“ řekl lovec žen. „To teda zatraceně potřebujem! Kvůli tomuhle hňupovi.“ „Laskavě mě furt neurážej, jo?!“ zlobil se Venda. „A koho jinýho?! Neříkal jsem ti, ať to spláchneš do hajzlu?“ „Počkejte, pánové,“ zasáhl Karel, který nesnášel konflikty a násilí. „Vyřešme to někde stranou a v klidu. Pojďte s náma do hotelu, něco pojíme, promluvíme si o tom a nějak to urovnáme, jo? Všechno se dá přece řešit. Samozřejmě vás zveme, to už je se ženou taková naše tradice.“ Běla se nestačila divit. „Díky, tati,“ rozverně dloubla do Karla. „Oni to určitě pošlou dál, uvidíš.“ O tom Karel dost zapochyboval. „Určitě jo,“ vyslovil své zbožné přání. Evžen si vzpomněl na vyhlášenou maďarskou gastronomii, a protože stejně nevěděl, co jiného by dělal, pozvání nakonec přijal. Po tomhle totiž nutně potřeboval vyprošťováka. Manželé tedy vyzvedli Románka v krámě a spolu s padlými anděly se všichni odebrali na metro.
3
V restauraci hotelu City Star Inn si dopřáli nepřekonatelnou pozdní snídani, kterou kriminálníci proložili dvěma barak pálenkami, a Evženovi konečně došlo, že má pod jazykem pravé boty ulité ještě dvě pětitisícovky pro strýčka příhodu. Ty mi určitě nesebrali, přece by mě zloděj po krádeži neobouval, no ne?, zapřemítal. Pro jistotu si to však šel hned ověřit na toaletu, kde zjistil, že dedukoval naprosto logicky a správně. A svět byl okamžitě o trochu snesitelnější. „Nějak bylo, nějak bude,“ prohlásil, když se vrátil, a přátelsky šťouchl do Vency na znamení, že mu odpouští. „Kolik stály ty lístky na Omegu, díval ses?“ Nečesaný se ocitl v sedmém nebi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS258058