se po vyprahlé staré zemi, šlapali mezi staré otisky nohou. Radši bych byl prokletý, než bych znovu přijímal rozkazy od vládců. „Jak to souvisí se Stanicí dvanáct?“ „Co jste si myslel o veliteli Dvanáctky, Jerrickovi?“ zeptal se Venzer. „Schopný muž? Tvrdý?“ „Neschopný tlusRoch. Hlupák.“ „I když nám Duch milosrdenství velí mluvit o mrtvých jen dobře, to nejlepší, co můžu říct o něm, je, že je konečně mrtvý a já mohu na jeho místo jmenovat někoho jiného,“ řekl Venzer. „Překvapilo by vás, kdybyste věděl, že si Jerrick svoje postavení koupil? Jistěže ne. Váš otec vám koneckonců koupil celou rotu. Vládci za mnou posílají své bastardy a neteře, své nejmladší jelimany a jejich ještě neschopnější bratrance. Nemůžu svěřit ovládání Šídlova Stroje jejich třesoucím se prstům. Jedna falešná aktivace by mohla skončit katastrofou, to vám ani nemusím povídat. Tak jsem přístup ke Stroji zakázal. Mají komunikátory. V případě útoku na Pohraničí se Stroj ovládá odsud, ze srdce Stroje. Nemůžu svěřit spouštěcí páku nikomu jinému.“ To dávalo hodně dobrý smysl. Tak to s Venzerem chodilo. Uměl si poradit, i když musel vařit z vody. „Tohle ale Šídlo nezamýšlel,“ namítl jsem. Venzer zavrčel. „Šídlo je pryč. Jestli se rozhodne vrátit, může to uvést na pravou míru. Do té doby bráním Pohraničí já.“ Železný kozel možná neměl Bezejmenné v lásce, ale nenechal se jimi zastrašit – jako jeden z mála na celém světě. „A teP, co víte o tom návrhu, který chce Ezabeth Tanza přednést na dnešním zasedání rady?“ Tahle otázka rozhodně nepatřila mezi ty, které jsem od něho čekal. Měl se chtít dozvědět víc o tom malém parchantovi Zlatíčku. Měl dychtit poslechnout si o Tanzině vzplanutí a o tom, jak jsme jen o vlásek nepřišli o pohraniční stanici. „Nic mi do toho není,“ odpověděl jsem. Byla to pravda. „Pokud vím, přišla k vám včera v noci na návštěvu,“ řekl Venzer. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS257921